Alberto Moravia: Římanka - rozbor díla

Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.

Film (1:28:23; anglicky po přepnutí zvuku)

Rychlá navigace:

🎧 Audio-rozbor:

0:00 / 0:00

Téma:

Odcizení a morální dilema mladé ženy, která hledá lásku a normální život, ale nachází jen prostituci a prázdnotu

Motivy:

Prostituce (jako profese i metafora), odcizení a lhostejnost, touha po 'normálním životě' (manželství, rodina), láska vs. sexualita, morální úpadek a pokrytectví, chudoba a sociální determinace, fašistický režim (jako pozadí)

Prostor děje:

Itálie, Řím (především chudinské čtvrti, byty, kavárny)

Čas děje:

30. léta 20. století, období fašistické diktatury Benita Mussoliniho

Kompozice:

Chronologická, psaná jako retrospektivní zpověď (vyprávění) hlavní hrdinky

Literární druh:

Epika

Literární žánr:

Existenciální (neorealistický) román

Postavy:

Adriana – Hlavní hrdinka a vypravěčka, krásná mladá dívka z chudé rodiny, je pragmatická, ale zároveň naivní a touží po lásce a normálním životě, stává se modelkou a později prostitutkou, je pasivní, smířená se svým osudem, ale vnitřně si uchovává jistou morální čistotu a soucit.
Gisella – Adrianina přítelkyně, je cynická, vypočítavá a bez morálních zábran, přivede Adrianu k prostituci, představuje morální zkaženost.
Mino (Giacomo) – Mladý student, revolucionář a antifašista, je Adrianinou velkou, ale nešťastnou láskou, je idealistický, ale slabý, nerozhodný a neschopný činu i lásky, pohrdá Adrianou, když zjistí, že je prostitutka, nakonec zradí své ideály i přátele.
Astarita – Vysoký policejní úředník fašistického režimu, je chladný, brutální, ale zároveň Adrianou posedlý, zneužívá své moci, je to pokrytec, který navenek hájí pořádek, ale sám je morálně zkažený.
Sonny (Carlo) – Vrah, lupič a násilník, je brutální, ale svým způsobem upřímný ve své zkaženosti, Adriana k němu cítí zvláštní, téměř zvířecí pouto, je opakem nerozhodného Mina.
Matka – Adrianina matka, chudá švadlena, je zatrpklá, pragmatická a vidí v Adrianině kráse pouze prostředek k zisku peněz, tlačí ji do modelingu a nepřímo i k prostituci.

Vypravěč:

Ich-forma (vypravěčkou je Adriana)

Vyprávěcí způsoby:

Vyprávěcí (líčení událostí jejího života), Úvahový (Adrianiny reflexe o lásce, morálce, mužích a svém osudu), Popisný (popisy prostředí, postav, pocitů)

Typy promluv:

Pásmo vypravěče – Adrianina subjektivní zpověď, líčení jejích pocitů a myšlenek
Přímá řeč – Dialogy s matkou, Gisellou, Minem a ostatními muži
Vnitřní monology – Časté úvahy o jejím životě, o rozdílu mezi láskou a sexem

Obsah:

Román je zpovědí mladé a krásné Adriany, která vyrůstá v chudých poměrech v Římě 30. let. Její pragmatická matka v ní vidí jen zdroj příjmů a nutí ji, aby se stala placenou modelkou pro malíře. Adriana sama touží po jednoduchém, ‘normálním’ životě, ve kterém by se vdala, měla děti a vedla spořádanou domácnost.

Její přítelkyně, cynická Gisella, ji seznámí se světem luxusu a snadného výdělku. Adriana se stává prostitutkou, zpočátku spíše z pasivity a touhy po lepším životě než z nutnosti. Svou profesi přijímá s podivným klidem a odcizením, jako by se jí to osobně netýkalo. Snaží se oddělit svůj vnitřní svět, kde stále touží po lásce, od svého těla, které prodává.

Její život se komplikuje vztahy se čtyřmi zásadními muži. Prvním je Gino, její první láska, který se ukáže být ženatým lhářem. Druhým je Mino, vlastním jménem Giacomo, mladý idealistický student a antifašistický odbojář. Adriana se do něj hluboce zamiluje, ale on jí pohrdá, když zjistí, čím se živí. Mino je však slaboch. Když je zatčen fašistickou policií, pod nátlakem zradí své přátele.

Třetím mužem je Astarita, vysoký policejní úředník, který Mina vyslýchá. Je Adrianou posedlý a zneužívá své moci, aby ji získal. Je to krutý a pokrytecký muž, který Adrianu nutí ke spolupráci. Čtvrtým mužem je brutální zločinec a vrah Sonny, vlastním jménem Carlo. Zatímco Mino představuje neplodný intelektualismus, Sonny je ztělesněním pudové, živočišné síly. Adriana k němu cítí paradoxní přitažlivost. Když Sonny při loupeži spáchá vraždu, Adriana mu poskytne falešné alibi.

Adriana otěhotní, ale neví, kdo je otcem. Pravděpodobně je to Sonny. Po dohodě Astarity s Adrianou je Mino propuštěn z vězení, ale vrací se jako zlomený člověk. Adriana mu namluví, že dítě je jeho, aby mu dala smysl života. Mino se však zabije. Astarita, který Minovu zradu zorganizoval, je zabit Sonnym. Sonny je nakonec dopaden.

Román končí tím, že Adriana zůstává sama, těhotná. Je smířená se svým osudem prostitutky, ale zároveň nachází nový smysl života v očekávaném dítěti. Rozhodne se ho vychovat a dát mu ten ‘normální’ život, po kterém sama vždy toužila.

Jazykové prostředky:

Věcný, střízlivý jazyk – Moravia používá chladný, analytický a zdánlivě nezúčastněný styl, který kontrastuje s emotivním tématem.
Hovorová mluva – Jazyk Adriany je prostý, odpovídá jejímu sociálnímu postavení a vzdělání.
Psychologická analýza – Detailní rozbor Adrianiny mysli, jejích motivací a pocitů odcizení.
Naturalistické prvky – Otevřený popis sexuality, chudoby a násilí.
Kontrast – Mezi Adrianinou vnější 'špínou' (prostituce) a její vnitřní touhou po čistotě a normálnosti; mezi slabým intelektuálem Minem a brutálním zločincem Sonnym.

Tropy a figury:

Metafora – Prostituce jako metafora odcizení a morálního stavu celé společnosti za fašismu.
Přirovnání – 'Byla jsem jako věc, kterou si podávají z ruky do ruky.'
Symbol – 'Normální život' (manželství, domov) jako nedosažitelný ideál.
Ironie – Adriana, prostitutka, je často morálně silnější a soucitnější než 'ctihodní' občané (Astarita) nebo 'idealisté' (Mino).

Alberto Moravia

Alberto Moravia (1907 až 1990), vlastním jménem Alberto Pincherle, byl jedním z nejvýznamnějších italských spisovatelů 20. století. Proslul svými psychologickými romány, které kriticky zkoumají moderní společnost, odcizení, sexualitu a morální úpadek. Byl výrazným představitelem italského neorealismu. Kvůli svému židovskému původu a antifašistickým postojům byl za Mussoliniho režimu perzekvován. Římanka (1947) byla napsána těsně po válce a stala se jedním z jeho nejznámějších děl. Moraviův styl je typický svou chladnou objektivitou, analýzou a zaměřením na psychologii postav, které se nedokážou vymanit ze své lhostejnosti a osudu.

Další autorova díla:

Horalka
Lhostejní
Nuda (La Noia)
Konformista
Římské povídky

Literární kontext:

Román Římanka (1947) je spolu s Horalkou klíčovým dílem italského neorealismu. Vznikl v poválečné atmosféře, která přála kritickému a syrovému zobrazení společnosti. Moravia v díle analyzuje morální prázdnotu a odcizení, které viděl jako důsledek fašistického režimu, chudoby a moderního městského života. Adriana je typickou moraviovskou hrdinkou. Je pasivní, odcizená, ale vnitřně složitá a svou situaci spíše přijímá, než aby proti ní bojovala. Román navazuje na existencialismus (téma odcizení, absurdity, volby) a zároveň na tradici realistického sociálního románu. Dílo bylo ve své době kontroverzní kvůli otevřenému tématu prostituce a sexuality, ale dosáhlo mezinárodního úspěchu.

FAQ k maturitě

Co si mám z rozboru díla zapamatovat jako první?

Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.

Jak nejlépe mluvit o autorovi a literárním kontextu?

Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.

Jak tento rozbor propojit s další přípravou?

Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.

Další rozbory od stejného autora

Alberto Moravia: Horalka