Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Detektivní povídky, kde nejde o to, kdo to udělal, ale o to, zda vůbec dokážeme poznat pravdu a máme právo soudit druhého
Zločin a jeho odhalení, poznání a jeho meze, spravedlnost a soud, obyčejný člověk, náhoda, svědomí, malé zločiny velkého významu, policejní práce, pravda a domněnka, milost
Praha a české maloměsto – policejní stanice, hospoda, byty, ulice, venkovské cesty; prostředí je vždy obyčejné a známé
Meziválečné Československo, dvacátá léta 20. století; soubor vyšel roku 1929
Čtyřiadvacet krátkých povídek bez rámce, spojených tématem a stylem. Každá má sevřenou stavbu s pointou; často jde o vyprávěnou historku, kterou někdo sděluje ve společnosti
epika
povídky (detektivní, s filozofickým podtextem)
Střídá se: část povídek má vševědoucího vypravěče, ve většině vypráví jedna z postav vlastní zážitek ve společnosti u stolu
Anekdotické vyprávění s pointou; sokratovský dialog, v němž se pravda hledá rozhovorem. Detektivní schéma je použito jako záminka k úvaze o poznání a spravedlnosti
Kniha nemá souvislý děj. Je to čtyřiadvacet krátkých povídek, které spojuje detektivní zápletka a úvaha, jež se za ní skrývá. Většinu z nich někdo vypráví ve společnosti jako historku, kterou zažil nebo o níž slyšel.
V povídce Modrá chryzantéma pátrá celá vesnice po místě, kde roste modrá chryzantéma, kterou tam nosí slabomyslná Klára. Nikdo ji nenajde, protože všichni hledají na místech, kam se smí – a květina roste za plotem s cedulí zakazující vstup.
Případ dr. Mejzlíka je klíčem k celé sbírce. Mladý policejní úředník vyřešil noční nehodu, ale sám neví jak; přišel na to díky svědectví opilého básníka, který havárii popsal v obrazech, a v těch obrazech bylo bezděčně schované číslo vozu. Mejzlíka trápí, že správnou odpověď získal, aniž by chápal, čím se k ní dostal.
Ve Šlépěji zůstane uprostřed nedotčené sněhové pláně jediná lidská stopa – bez příchodu a bez odchodu. Případ nikdo nevyřeší a povídka končí konstatováním, že existují věci, na které naše poznání nestačí.
Jiné povídky posouvají otázku od poznání ke spravedlnosti. V Zločinu na poště se odhalí příčina sebevraždy poštovní úřednice; v Poslednim soudu se vrah po smrti dozví, že Bůh u soudu nesoudí, jen svědčí, protože soudit může jen člověk člověka. Ve Věštkyni se anglická jasnovidka omylem trefí do budoucnosti soudce, který ji vyšetřuje.
Spojuje je Čapkovo přesvědčení, které je za všemi zápletkami: pravda je většinou dostupná jen po kouscích, poznání má meze a soudit druhého je něco, na co člověk nikdy nemá dost informací. Detektivka je tu proto, aby se to dalo vyprávět s chutí a bez kázání.
Karel Čapek (1890–1938), český spisovatel, novinář a překladatel, jedna z nejvýznamnějších postav meziválečné literatury. Autor pojmu robot (R.U.R.), demokrat a přítel T. G. Masaryka, odpůrce fašismu. Zemřel na zápal plic krátce po Mnichovu.
Česká meziválečná literatura, tzv. pragmatická linie Čapkova díla. Povídky z jedné kapsy vyšly současně s Povídkami z druhé kapsy a společně tvoří dvojici: v první převažuje otázka poznání pravdy, v druhé otázka spravedlnosti a lidské slušnosti. Filozoficky navazují na pragmatismus Williama Jamese.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.