Sofoklés: Král Oidipus - rozbor díla

Téma:

Nemožnost uniknout vlastnímu osudu a věštbě; konflikt mezi lidskou vůlí a božským řádem.

Motivy:

• osud a věštba
• slepota (fyzická vs. duševní)
• otcovražda a incest
• hledání pravdy
• mor v Thébách
• hybris (lidská pýcha)

Prostor děje:

Théby, prostranství před královským palácem.

Čas děje:

Mytická doba (antické Řecko), děj se odehrává během jediného dne.

Kompozice:

Analytické drama (děj postupně odhaluje minulost). Dodržení jednoty místa, času a děje. Skládá se z prologu, 5 epeisodií (dějství), stasim (zpěvů sboru) a exodu.

Literární druh:

Drama

Literární žánr:

Antická tragédie

Postavy:

• Oidipus – Král Théb; moudrý, spravedlivý a starostlivý vládce, který zachránil město před Sfingou; je však také prchlivý a pyšný; jeho snaha vyhnout se osudu a najít pravdu ho dovede k záhubě; oslepí se.
• Iokasté – Oidipova manželka a matka; racionální, snaží se zpochybnit věštby, aby uklidnila Oidipa; když pochopí pravdu, spáchá sebevraždu.
• Kreón – Bratr Iokasty; rozvážný, loajální, politicky zdatný; Oidipus ho nespravedlivě obviňuje ze spiknutí; na konci přebírá vládu.
• Teiresias – Slepý věštec; vidí pravdu, kterou Oidipus nevidí; zpočátku odmítá mluvit, ale vyprovokován Oidipem prozradí strašlivou skutečnost.
• Sbor (Chór) – Thébanští starci; komentují děj, vyjadřují obavy lidu, modlí se k bohům.

Vypravěč:

Chybí (drama).

Vyprávěcí způsoby:

Dialogy, Monology, Sborové zpěvy.

Typy promluv:

• Stichomytie – Rychlé střídání veršů v dramatických hádkách (Oidipus vs. Teiresias).
• Monology – Oidipovo sebeobviňování.

Obsah:

Théby sužuje mor. Lid prosí krále Oidipa o pomoc. Kreón přináší věštbu z Delf: mor skončí, až bude z města vyhnán vrah předchozího krále Laia. Oidipus se energicky pustí do pátrání a proklíná vraha (netuší, že proklíná sebe).

Povolá slepého věštce Teiresia. Ten zpočátku odmítá mluvit, ale po Oidipově urážce mu vmete do tváře, že vrahem je on sám. Oidipus to považuje za spiknutí Kreonta a Teiresia.

Iokasté se snaží Oidipa uklidnit tím, že věštby nejsou pravdivé. Vypráví, že Laios měl být zabit synem, ale byl zabit loupežníky na křižovatce cest. Tato informace Oidipa vyděsí – vzpomene si, že kdysi na křižovatce zabil vznešeného muže.

Přichází posel z Korintu se zprávou, že Oidipův otec Polybos zemřel. Oidipus se raduje, že se věštba (že zabije otce) nenaplnila. Posel mu však prozradí, že Polybos nebyl jeho biologickým otcem – on sám kdysi Oidipa jako nemluvně s probodanými kotníky dostal od Laiova pastýře.

Kruhy se uzavírají. Je předvolán starý pastýř, který potvrdí, že dítě, které měl zabít, ale ze soucitu daroval do Korintu, byl syn Laia a Iokasty. Oidipus pochopí strašlivou pravdu: zabil svého otce a oženil se s vlastní matkou.

Iokasté se v ložnici oběsí. Oidipus si vypíchne oči sponami z jejích šatů, aby neviděl hrůzu svých činů. Loučí se s dětmi a žádá Kreonta, aby ho vyhnal z Théb do vyhnanství. Osud se naplnil.

Jazykové prostředky:

• Tragická ironie – Divák zná pravdu, zatímco postava (Oidipus) ji neví a říká věci, které se obrátí proti ní (proklíná vraha, tedy sebe).
• Vznešený styl – Veršované drama, archaismy, patos.
• Metafory – Slepota a vidění.

Tropy a figury:

• Symbol – Oidipovy oteklé nohy (jméno Oidipus = s oteklou nohou), Slepota (Teiresias vidí pravdu, vidoucí Oidipus ne).
• Peripetie – Zvrat štěstí v neštěstí.
• Anagnorize – Okamžik prozření a poznání pravdy.

Sofoklés

Sofoklés (496–406 př. n. l.) byl řecký dramatik, jeden ze tří velkých tragiků (Aischylos, Euripidés). Zavedl třetího herce, omezil roli sboru a zaměřil se na psychologii postav. Zastával vysoké úřady v Athénách.

Další autorova díla:

• Antigona
• Oidipus na Kolónu
• Élektra
• Aás

Literární kontext:

Antické Řecko, klasické období (5. stol. př. n. l.). Tragédie měla náboženský a očistný charakter (katharsis).

Další rozbory:

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců

Jan Neruda: Povídky malostranské

Karel Čapek: R.U.R.

Romain Rolland: Petr a Lucie

William Shakespeare: Hamlet, kralevic dánský