Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Sedm volně spojených částí o paměti, zapomínání a o tom, jak režim vymazává lidi z dějin i z fotografií; próza mezi románem a esejem
Zapomínání a paměť, vymazaná fotografie, emigrace, smích andělů a ďáblů, litost jako české slovo, hranice, psaní dopisů, erotika, totalita jako organizované zapomínání, dějiny přepsané
Praha a Čechy po roce 1968, dále Francie a nejmenovaný ostrov v závěrečné části; prostor je spíš myšlenkový než zeměpisný
Od února 1948 přes rok 1968 po sedmdesátá léta; kniha vyšla roku 1979 ve Francii, česky až v exilu
Sedm samostatných částí, které nespojuje děj, ale téma a opakující se motivy. Vyprávění se prolíná s autorskými esejistickými úvahami; autor do textu vstupuje a komentuje vlastní postavy
epika
román (esejistický, variační)
Autorský vypravěč, který se otevřeně hlásí ke své roli: postavy představuje, vysvětluje a přerušuje děj úvahami
Variační kompozice jako v hudbě – téma se vrací v nových obměnách. Próza se prolíná s esejem, děj s teoretickým výkladem
Kniha se skládá ze sedmi částí, které spolu nesouvisejí dějem. Drží je pohromadě téma a několik motivů, jež se vracejí jako v hudební skladbě.
Otevírá ji skutečná fotografie z února 1948: Klement Gottwald mluví z balkónu k davu a vedle něj stojí Vladimír Clementis, který mu půjčil svou beranici. Po Clementisově popravě byl z fotografie vyretušován. Zůstala po něm jen ta beranice na Gottwaldově hlavě. Tenhle obraz je klíčem k celé knize.
V první části se Mirek snaží získat zpět staré dopisy od bývalé milenky, za kterou se stydí. Chce si upravit vlastní minulost – a nevidí, že dělá totéž, co režim, který ho zároveň sleduje.
Ústřední postavou je Tamina, emigrantka pracující jako servírka v provinčním francouzském městě. Její muž zemřel a ona zjišťuje, že si přestává vybavovat jeho tvář. V Čechách zůstaly její zápisníky a dopisy; snaží se je získat a nikdo jí nepomůže. Její zápas o vlastní paměť je nejlidštější linií knihy.
Mezi příběhy vstupuje autor s úvahami. Rozliší dvojí smích – smích andělů, kteří se radují, že svět má smysl, a smích ďáblů, kterým se ten smysl hroutí. Vyloží české slovo litost, pro které podle něj v jiných jazycích není přesný ekvivalent.
Vrací se motiv kruhu a tance: lidé se drží za ruce, tančí v kole a kdo z něj vypadne, nemůže se vrátit. Kruh se uzavře a zvedne do vzduchu bez něj.
V poslední části se Tamina dostane na ostrov obývaný dětmi. Zprvu je to úleva – žádná minulost, žádná odpovědnost. Ukáže se ale, že svět bez paměti je krutý a Tamina v něm zahyne.
Smysl celé knihy shrnuje jedna Kunderova věta: boj člověka proti moci je boj paměti proti zapomnění. Zapomínání není v knize přírodní děj, ale nástroj – a používá ho jak režim, tak každý, komu se vlastní minulost nehodí.
Milan Kundera (1929–2023), česko-francouzský prozaik. Po roce 1968 nesměl publikovat a roku 1975 odešel do Francie; roku 1979 mu bylo odebráno československé občanství – právě kvůli této knize. Od osmdesátých let psal francouzsky. Patří k nejpřekládanějším českým autorům vůbec.
Česká exilová literatura sedmdesátých a osmdesátých let. Kniha vyšla ve Francii roku 1979 a byla přímým důvodem, proč Kunderovi odebrali občanství. Formálně jde o jeho nejexperimentálnější dílo – hranice mezi románem, povídkovým souborem a esejem tu prakticky mizí.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.