Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Dívka nastoupí na střední školu pro popravčí; groteskní satira na normalizační společnost, která z vraždění udělala řádné povolání s osnovami a maturitou
Škola pro katy, řemeslo popravování, dospívání, otec a dcera, byrokracie zla, učební plán, normalizace, poslušnost, erotika a moc, banalita zla
Praha – budova katovské školy, internát, popraviště jako učební pomůcka; prostředí je záměrně obyčejné a školské
Sedmdesátá léta 20. století, normalizace; román vyšel roku 1978 v samizdatu a exilu
Střídají se dvě roviny: příběh studentky Lízinky a odborné texty – učební osnovy, přednášky a dějiny popravčího řemesla, které působí jako skutečná učebnice
epika
román (satirická groteska, černý humor)
Vševědoucí vypravěč ve třetí osobě s naprosto klidným, věcným tónem; hrůza plyne z toho, že se o ní mluví jako o učivu
Groteska postavená na kontrastu: brutální obsah podaný jazykem pedagogické dokumentace. Beletristická linie se prokládá odbornými vsuvkami
Lízince Tachecí je patnáct a její matka pro ni hledá školu s budoucností. Najde ji: existuje střední odborná škola pro popravčí, obor má tradici, uplatnění a společnost ho potřebuje.
Lízinka nastoupí. Je nesmělá a zpočátku vyděšená, ale škola je vedena zcela profesionálně. Vyučuje se teorie i praxe, mají osnovy, učební plán, praktická cvičení a hodnocení. Ředitel doktor Šimsa je přesvědčený, že jde o poctivé řemeslo, které společnost dělá bezpečnější, a mluví o něm s hrdostí vyučujícího.
Vedle příběhu běží v knize druhá vrstva: skutečné odborné texty. Přednášky o dějinách popravčího řemesla, o metodách, o právní úpravě, o etice oboru. Jsou psané naprosto vážně a působí jako výňatky ze skriptů – právě to je nejúčinnější část celé knihy.
Lízinka mezitím prochází obyčejným dospíváním. Zamilovává se, hádá se s matkou, řeší spolužáky a známky. Její vývoj v ženu probíhá souběžně s tím, jak se z ní stává stále lepší studentka svého oboru.
A ona v něm skutečně vyniká. To, co ji zpočátku děsilo, se stane rutinou; naučí se to jako každý jiný předmět a začne v tom být dobrá.
Kohout nikde nemoralizuje a nikde nezvyšuje hlas. Celá kniha je vedena klidným, věcným tónem, jako by šlo o normální školní rok – a právě proto funguje.
Terč je zřejmý. Normalizační společnost se v románu ukazuje jako soustava, která dokáže z čehokoli udělat řádné povolání s osnovami a razítkem, pokud to potřebuje. Zlo tu nemá ďábelskou tvář; má učební plán a třídní schůzky.
Pavel Kohout (*1928), český dramatik, prozaik a básník. V padesátých letech psal budovatelskou poezii, později se stal jedním z hlavních reformních autorů roku 1968 a spoluzakladatelem Charty 77. Roku 1979 mu bylo při návratu z Rakouska odebráno občanství a musel zůstat v exilu. Katyně vyšla nejprve v samizdatu a v zahraničí.
Česká literatura sedmdesátých let, samizdat a exil. Román patří k nejostřejším satirám na normalizaci; jeho postup – vylíčit zrůdnost jazykem předpisů a osnov – navazuje na Kafku a Švejka a předjímá pozdější grotesky. V Československu mohl vyjít až po roce 1989.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.