Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Dvacáté století vyprávěné jako proud faktů, statistik a dobových názorů bez hierarchie; esej o tom, jak se z pokroku stalo vraždění
Dvacáté století, války a genocidy, pokrok a jeho odvrácená strana, statistika mrtvých, ideologie, reklama a spotřeba, psychoanalýza, eugenika, jazyk, který zakrývá, dějiny bez ponaučení
Evropa a svět, ale bez konkrétního místa – text přeskakuje mezi zeměpisnými body podle asociace, ne podle mapy
Celé 20. století, ale nechronologicky; kniha vyšla roku 2001
Souvislý proud textu bez kapitol, odstavců s nadpisy ani dějové linie. Věty na sebe navazují asociativně, na okraji jsou marginální poznámky. Žádný příběh, žádné postavy, žádný závěr
epika (esejistická próza)
literární esej (žánrově nezařaditelná próza)
Neosobní vypravěč bez tváře; nepodává vlastní stanovisko, jen řadí za sebe tvrzení, statistiky a názory, jako by všechny platily stejně
Montáž faktů a dobových názorů bez hierarchie; vedle sebe stojí počet mrtvých ve válce a údaj o délce jejich těl, kdyby se položili za sebe. Ironie vzniká právě z toho zrovnoprávnění
Kniha nemá děj, postavy ani kapitoly. Je to nepřerušený proud vět o dvacátém století, které na sebe navazují asociativně.
Začíná statistikou: Američané, kteří padli v Normandii, měřili v průměru sto sedmdesát tři centimetrů, a kdyby se položili jeden vedle druhého, měřili by třicet osm kilometrů. Tenhle způsob – smrt převedená na metry – udává tón celé knize.
Text pak přeskakuje mezi tématy bez ladu a skladu: zákopová válka, vynález plynu, ženská emancipace, eugenika, psychoanalýza, komunismus, fašismus, holokaust, gulagy, atomová bomba, reklama, antikoncepce, dekolonizace, konzum, počítače.
Všechno je podáno stejným neutrálním tónem a se stejnou vážností. Vedle údaje o počtu zavražděných stojí zmínka o tom, co si o tom lidé tehdy mysleli, a hned nato reklamní slogan nebo vědecká teorie, která to měla vysvětlit.
Ouředník nikde nehodnotí. Přejímá jazyk té které doby a nechá ho mluvit – a právě z toho vzniká ironie, protože fráze o pokroku, rase, čistotě a nové společnosti čtou se po sobě jako obžaloba, kterou nikdo nemusel vyslovit.
Vracejí se formulky, které text rytmizují: a lidé si mysleli, a taky, a někteří říkali. Působí jako učebnice, jenže učebnice, které se vymkla logika.
Kniha nemá závěr ani ponaučení. Prostě skončí – a to je poslední část její pointy: dvacáté století po sobě nezanechalo shrnutí, jen hromadu čísel a hromadu vysvětlení, proč to tak muselo být.
Patrik Ouředník (*1957), český spisovatel, překladatel a esejista žijící od roku 1984 ve Francii. Překládá mezi češtinou a francouzštinou (Rabelais, Beckett, Queneau, Vian). Europeana je jeho nejznámější kniha – byla přeložena do více než třiceti jazyků a stala se nejpřekládanějším českým textem po roce 1989.
Česká próza přelomu tisíciletí, postmoderna. Kniha se vzpírá žánrovému zařazení – není to román, dějepis ani esej v obvyklém smyslu. Její metoda, tedy montáž ověřených faktů bez hodnocení, ukazuje 20. století jako století, které si o sobě myslelo, že je nejpokrokovější, a přitom vyvraždilo nejvíc lidí.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.