Logický pozitivismus a empirismus
Logičtí pozitivisté, jako Moritz Schlick a Rudolf Carnap, se snažili vytvořit jasný a přesný jazyk, který by byl základem pro řešení filozofických problémů. Kládali důraz na verifikovatelnost výroků a redukci filozofických otázek na otázky empirického zkoumání.
Empiristé, např. A.J. Ayer, zdůrazňovali význam smyslové zkušenosti jako základního zdroje poznání.
Jean-Paul Sartre
Sartre vytvořil koncept "existence předstupuje podstatu", což znamená, že jednotlivec nejprve existuje a až poté si utváří svou identitu skrze svá rozhodnutí. Svoboda jednotlivce byla základním prvkem jeho filozofie.
Albert Camus
Camus se zaměřoval na absurditu lidské existence a zdůrazňoval nutnost revolty a odporu proti nesmyslnosti světa. Jeho dílo "Cizinec" a "Mýtus o Sisyfovi" se staly klíčovými pro existenciální myšlení.
Edmund Husserl
Husserl se snažil zkoumat strukturu vědomí a základy poznání. Jeho fenomenologie se zaměřovala na popis a analýzu vědomých zážitků a zdůrazňovala koncept intentionality – směřování vědomí k objektům.
Martin Heidegger
Heidegger se věnoval otázce bytí a hledal hlubší smysl existence. Jeho dílo "Bytí a čas" zkoumalo vztah mezi bytím a časem a položilo základy pro jeho pozdější myšlení o technologii a světě.
Claude Lévi-Strauss
Strukturalismus se zaměřoval na analýzu vnitřních struktur a vzorů v různých oblastech, jako je jazyk, kultura a literatura. Lévi-Strauss aplikoval strukturalistický přístup na studium myšlení a kultury lidí.
Jacques Derrida
Derrida rozvinul koncept dekonstrukce, který zpochybňuje hierarchie, opozice a stabilní významy v jazyce a myšlení. Jeho dílo ovlivnilo poststrukturalistickou myšlenku relativizace a kontextualizace.
Wittgenstein a lingvistický obrat
Ludwig Wittgenstein vytvořil dva hlavní filozofické přístupy v díle "Tractatus logico-philosophicus" a "Filosofická zkoumání". Zatímco první dílo se zabývalo logikou a jazykem, druhé zdůrazňovalo jazyk jako nástroj komunikace a hledal způsoby, jak řešit filozofické problémy formou analýzy jazyka.
Jean-François Lyotard
Lyotard kritizoval velké filozofické a společenské příběhy, které se snažily poskytnout univerzální výklad reality. Odmítal metafyzické základy a zdůrazňoval rozmanitost perspektiv a interpretací.
Michel Foucault
Foucault zkoumal vztah mezi diskurzem, mocí a vědomím. Jeho dílo "Nadzírání a trest" se zaměřilo na vztah mezi mocí a vězením a jeho koncept "archeologie vědění" zkoumal historický vývoj vědomí.