Pedosféra

Vypracovaná maturitní otázka ze zeměpisu – přehledně, s vyznačenými pojmy a schématy.

Stáhnout jako PDF

1Vymezení a význam pedosféry

Definice: Pedosféra je půdní obal Země, který se nachází na povrchu litosféry.
Vznik: Tvoří se na styku a za vzájemného působení litosféry, atmosféry, hydrosféry a biosféry.
Půda: Přírodně-historický útvar vzniklý z povrchových zvětralin zemské kůry a z organických zbytků za působení půdotvorných činitelů.
Základní vlastnost půdy: Úrodnost – schopnost poskytovat rostlinám vodu, živiny a vzduch.
Funkce půdy (význam):
- Produkční: Základ pro pěstování plodin a lesů (produkce biomasy).
- Ekologická: Filtruje a čistí vodu, reguluje odtok, je životním prostředím pro organismy (edafon).
- Stavební: Podklad pro stavby a infrastrukturu.
Vědní obory:
- Pedologie: Nauka o půdě, jejím vzniku, vlastnostech a složení.
- Pedogeografie: Zabývá se geografickým rozšířením půdních typů.

Dlouhodobý proces přeměny matečné horniny na půdu.
Fáze procesu: 1. Zvětrávání matečné horniny: Mechanické a chemické rozrušování horniny na povrchu (vzniká půdotvorný substrát). 2. Pronikání organismů, vody a vzduchu: Prvotní osídlení substrátu mikroorganismy, lišejníky a mechy. 3. Činnost půdních organismů (edafonu): Rozklad odumřelých těl rostlin a živočichů. 4. Vznik humusu (humifikace): Přeměna organických zbytků na tmavě zbarvenou, amorfní hmotu – humus. Humus je klíčový pro úrodnost. 5. Diferenciace půdních horizontů: Přesun látek (minerálních i organických) uvnitř půdy (vodou, organismy) vede k vytváření odlišných vrstev – půdních horizontů.

Faktory, které ovlivňují rychlost a směr půdotvorného procesu.
Matečná hornina:
- Určuje chemické složení a zrnitost (texturu) půdy.
- Příklady: z pískovce vznikají lehké písčité půdy, z jílovců těžké jílovité půdy, z vápenců půdy bohaté na vápník.
Podnebí (klima):
- Nejdůležitější činitel.
- Teplota a srážky ovlivňují rychlost zvětrávání, biologickou aktivitu a pohyb vody v půdě.
Živé organismy (biosféra):
- Rostliny: Zdroj organické hmoty, ochrana před erozí.
- Živočichové: Promíchávání půdy, provzdušňování.
- Mikroorganismy (bakterie, houby): Rozklad organické hmoty, humifikace.
Reliéf:
- Sklon svahu: Ovlivňuje odtok vody a erozi. Na strmých svazích jsou půdy mělké.
- Nadmořská výška: Ovlivňuje teplotu a srážky.
Čas:
- Vznik půdy je velmi pomalý proces.
- Vznik 1 cm půdy trvá v mírném pásu 100–1000 let.
Člověk:
- Významně ovlivňuje půdu (orba, hnojení, odvodňování, znečištění, zástavba).

Půda se skládá ze čtyř základních složek:
Pevná anorganická složka (cca 45 %):
- Vzniká zvětráváním hornin.
- Půdní skelet: Částice větší než 2 mm (kámen, štěrk).
- Jemnozem: Částice menší než 2 mm (písek, prach, jíl). Určuje půdní druh.
Pevná organická složka (cca 5 %):
- Půdní organismy (edafon): Živá složka (bakterie, žížaly, hmyz).
- Humus: Odumřelá organická hmota v různém stupni rozkladu. Zlepšuje strukturu půdy a zadržuje živiny.
Kapalná složka (půdní voda, cca 25 %):
- Voda v pórech s rozpuštěnými minerálními a organickými látkami (půdní roztok).
- Nezbytná pro rostliny.
Plynná složka (půdní vzduch, cca 25 %):
- Vzduch vyplňující póry, které nejsou zaplněny vodou.
- Odlišné složení než atmosféra (více CO₂, méně O₂).

Ne každá půda má všechny horizonty – E je typický třeba pro podzoly.

Půdní profil: Svislý řez půdou od povrchu až po nezvětralou matečnou horninu.
Půdní horizonty: Jednotlivé, odlišně zbarvené a strukturované vrstvy v půdním profilu.
Hlavní horizonty (označení písmeny):
- O horizont: Nadložní vrstva surového, nerozloženého organického materiálu (listí, jehličí).
- A horizont (humusový): Nejsvrchnější minerální horizont, obohacený o humus, tmavě zbarvený, biologicky nejaktivnější.
- E horizont (eluviační): Vybělený horizont, ochuzený o humus, železo a hliník, které byly vyplaveny do nižších vrstev. Typický pro podzoly.
- B horizont (iluviální): Obohacený horizont, kde se hromadí látky vyplavené z A a E horizontu. Často rezavě hnědý.
- C horizont: Půdotvorný substrát (zvětralá matečná hornina).
- R horizont: Pevná, nezvětralá matečná hornina (podloží).

Půdní druh (textura):
- Poměrné zastoupení zrnitostních frakcí (písek, prach, jíl) v jemnozemi.
- Půdy písčité (lehké): Propustné, málo úrodné.
- Půdy hlinité (středně těžké): Nejvhodnější pro zemědělství, vyvážený poměr vlastností.
- Půdy jílovité (těžké): Špatně propustné, v suchu tvrdé, za mokra lepivé.
Půdní struktura: Schopnost půdních částic shlukovat se do agregátů (hrudek). Ovlivňuje pórovitost a úrodnost.
Půdní reakce (pH):
- Stupeň kyselosti nebo zásaditosti půdy.
- Půdy kyselé (pH < 6,5): Většina lesních půd.
- Půdy neutrální (pH 6,5–7,4): Nejvhodnější pro většinu plodin.
- Půdy zásadité (pH > 7,4): Půdy na vápencích.

Zonální půdy (závislé na klimatu):
- Černozemě: Velmi úrodné půdy stepí a lesostepí mírného pásu (silný humusový horizont).
- Kambizemě (hnědé půdy): Nejrozšířenější půdní typ v ČR, typický pro listnaté lesy mírného pásu.
- Podzoly: Kyselé, málo úrodné půdy severských jehličnatých lesů (tajgy). Mají výrazný vybělený E horizont.
- Žlutozemě a červenozemě: Půdy vlhkých subtropů a tropů, silně zvětralé, zbarvené oxidy železa a hliníku.
- Tundrové půdy: Mělké půdy v subpolárních oblastech s trvale zmrzlou půdou (permafrost).
Azonální půdy (nezávislé na klimatu, ovlivněny lokálními podmínkami):
- Fluvizemě (nivní půdy): Vznikají v údolních nivách řek, mladé, úrodné.
- Rendziny: Na vápencových a dolomitových podkladech, mělké.
- Černice: Vznikají v blízkosti vodních toků v nížinách pod vlivem vysoké hladiny podzemní vody.

Degradace: Znehodnocování a snižování úrodnosti půdy.
Hlavní formy degradace:
- Eroze: Rozrušování a odnos půdních částic vodou nebo větrem. Největší hrozba.
- Znečištění (kontaminace): Průmyslovými odpady, pesticidy, hnojivy, kyselými dešti.
- Zhutňování: Stlačování půdy těžkou zemědělskou technikou, snižuje pórovitost.
- Zábor půdy: Nevratná ztráta půdy pro výstavbu (sídla, komunikace, průmyslové zóny).
- Salinizace (zasolování): Hromadění solí v půdě v aridních (suchých) oblastech v důsledku nesprávného zavlažování.
Ochrana půdy:
- Protierozní opatření (orba po vrstevnici, terasování svahů, zatravňování).
- Šetrné zemědělské postupy (střídání plodin, omezení chemizace).
- Rekultivace (obnova půdy poškozené těžbou).
- Zalesňování.