Podmínky

Podmínky si můžeme představit jako volby různých cest, kudy se vydáme. Podívejme se, jak Python používá podmínky k rozhodování, kterou cestou se program bude ubírat.

Jak se počítač ptá?

Python se ptá pomocí slovíčka if (když) a else (jinak). Když počítač vidí if, ptá se sám sebe na otázku, a pokud je odpověď „ano“, provede věci pod if. Když je odpověď „ne“, pak se zeptá další otázky pod else.

Pojďme se na to podívat prakticky. Představme si, že máme krabičku s bonbóny. Pokud je bonbón červený, řekneme "Dobrá práce!". Pokud je bonbón modrý, řekneme "Zkus to znovu!".

bonbon = "cerveny"
      
      if bonbon == "cerveny":
          print("Dobra prace!")
      else:
          print("Zkus to znovu!")

V podmínce jsme použili porovnávací opearátor ==, který zjišťuje rovnost levé a pravé strany. (Pozor, neplést s =, to slouží k přiřazení do proměnné!) Tenhle operátor není ale jediný, který Python umí. Je jich mnohem více. Mezi ty základní patří:

== rovnost

!= nerovnost

> větší než

< menší než

>= větší nebo rovno

<= menší nebo rovno

Za podmínkou vždy následuje dvojtečka. Pod ní jsou všechny příkazy odsazeny tabulátorem. U moderních editorů odsazení řešit, dělají je totiž za Tebe.

Co když chceme mít více možností?

Někdy chceme mít víc než dvě možnosti. Například, když vybíráme jídlo k večeři. Pokud chceme pizzu, musíme si ji objednat. Pokud chceme hranolky, musíme jít do KFC. Pokud nechceme nic z toho, budeme hladoví.

V téhle situaci použijeme elif (jinak když) následujícím způsobem:

jidlo = "pizza"
      
      if jidlo == "pizza":
          print("Musim objednat pizzu.")
      elif jidlo == "hranolky":
          print("Musim jit do KFC.")
      else:
          print("Budu hladovy.")