Realismus a impresionismus

1Realismus

Období: zhruba 1840–1870, počátek ve Francii
Podnět: revoluce roku 1848, průmyslová společnost, vznik dělnictva
Program: malovat jen to, co malíř sám viděl – žádné anděly, žádné antické hrdiny
Gustave Courbet: Kameníci, Pohřeb v Ornans – všední výjev v měřítku historické malby
Jean-François Millet: Sběračky klasů, Anděl Páně, důstojnost venkovské práce
Honoré Daumier: karikatura a sociální kritika, Vagon třetí třídy
Souvislost: vynález fotografie mění otázku, k čemu vlastně malba je

Barbizon: vesnice u Fontainebleau, malíři odcházejí z ateliéru do lesa
Théodore Rousseau a Camille Corot: krajina jako svébytné téma, ne jen pozadí
Technický předpoklad: barvy v cínových tubách od roku 1841, malovat venku je najednou možné
Význam: přímá příprava půdy pro impresionismus

Období: 1874–1886, osm společných výstav
Název: od Monetova obrazu Imprese, východ slunce; kritik jej myslel posměšně
Program:
- zachytit okamžik, ne trvalý stav
- malovat světlo, ne předmět
- pracovat v plenéru, přímo před motivem
Technika:
- krátký barevný tah, skvrna místo obrysu
- čisté barvy vedle sebe, míchání až v oku diváka
- stín není šedý ani černý, ale barevný
Kompozice: náhodný výřez a nadhled podle japonských dřevořezů a podle fotografie

Claude Monet: série katedrály v Rouenu, kupky sena, lekníny v Giverny
Pierre-Auguste Renoir: Snídaně veslařů, Moulin de la Galette, radostné figurální scény
Edgar Degas: tanečnice, dostihy, odvážné výřezy a pohled shora
Camille Pissarro a Alfred Sisley: krajina a městská ulice
Berthe Morisot a Mary Cassatt: intimní domácí náměty
Édouard Manet: předchůdce hnutí, Snídaně v trávě, Olympia – skandál roku 1863

Auguste Rodin: Myslitel, Občané z Calais, Polibek
Přínos: nedokončený povrch nese světlo stejně jako impresionistický tah štětcem
Torzo: Rodin z fragmentu dělá hotové dílo, ne poškozenou sochu

Generace Národního divadla: Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Vojtěch Hynais
Josef Václav Myslbek: sv. Václav na Václavském náměstí, zakladatel novodobého českého sochařství
Antonín Chittussi: první důsledně plenérová česká krajina
Julius Mařák: krajinářská škola na pražské akademii
Antonín Slavíček: vrchol českého impresionismu, Praha z Ládví, Kameničky