Baroko a rokoko
1Zařazení a historický rámec
- Období: od konce 16. století do poloviny 18. století, rokoko zhruba 1720–1770
- Název: pravděpodobně z portugalského barroco, nepravidelná perla; původně posměšné
- Protireformace: katolická církev používá umění jako nástroj přesvědčování, má strhnout, ne poučit
- Absolutismus: panovnický dvůr jako druhý velký zadavatel, reprezentace moci
- Souběžně: v protestantském Nizozemí vzniká měšťanské umění bez církevní zakázky
2Znaky slohu
- Dynamika: pohyb, diagonála, zvlněná linie místo klidné vodorovné
- Šerosvit: prudký kontrast světla a tmy, dramatické nasvícení jako v divadle
- Iluze: malované klenby, které předstírají otevřené nebe, kvadratura
- Cit: extáze, bolest, údiv – umění má zapůsobit na smysly
- Souhra oborů: architektura, socha a malba splývají v jeden celek
3Architektura
- Gian Lorenzo Bernini: kolonáda na Svatopetrském náměstí, baldachýn v chrámu
- Francesco Borromini: San Carlo alle Quattro Fontane, zvlněné průčelí, oválný půdorys
- Versailles: zámek a park jako obraz absolutistické moci, osová symetrie krajiny
- Znaky: ovál místo kruhu, konkávní a konvexní průčelí, mohutné pilastry, bohatá plastická výzdoba
4Sochařství
- Bernini: Extáze svaté Terezie, Apollon a Dafné – mramor předstírá pohyb i měkkost
- Znaky: rozevlátá drapérie, gesto, natočení těla, socha počítá s pohledem z určitého místa
- Matyáš Bernard Braun: Kuks, cyklus Ctností a Neřestí, Betlém v lese
- Ferdinand Maxmilián Brokoff: sousoší na Karlově mostě
5Malířství
- Caravaggio: tenebrismus, světlo z jednoho zdroje, biblické postavy jako lidé z ulice
- Peter Paul Rubens: velké kompozice, plné tvary, rozmáchlý pohyb
- Rembrandt van Rijn: Noční hlídka, autoportréty, světlo jako nositel nitra
- Diego Velázquez: Las Meninas, španělský dvorní portrét
- Jan Vermeer: tiché domácí výjevy, chladné boční světlo z okna
- Nizozemská specializace: zátiší, krajina, žánr, portrét jako samostatné obory pro trh
6Baroko v českých zemích
- Význam: baroko formovalo českou krajinu víc než kterýkoli jiný sloh – kostely, sochy, poutní místa
- Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferovi: chrám sv. Mikuláše na Malé Straně, Břevnovský klášter
- Jan Blažej Santini-Aichel: barokní gotika, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře
- Karel Škréta: zakladatel novodobého českého malířství, portréty a oltářní obrazy
- Petr Brandl: oltářní obrazy s výrazným šerosvitem
- Jan Kupecký: portrétista evropského významu
- Václav Vavřinec Reiner: nástěnné malby a fresky
7Rokoko
- Období: zhruba 1720–1770, doznívání baroka ve Francii a střední Evropě
- Změna měřítka: z kostela do salonu, z monumentality do intimity
- Rokaj: asymetrický mušlovitý ornament, podle něj má sloh jméno
- Barevnost: pastely, bílá a zlatá, lehkost a hravost
- Antoine Watteau: galantní slavnosti v parku
- François Boucher a Jean-Honoré Fragonard: smyslné výjevy pro šlechtické interiéry
- Užité umění: porcelán, nábytek a interiér se stávají hlavním polem slohu