Programy v jazyce C jsou strukturovány pomocí funkcí, hlavičkových souborů a deklarací proměnných. Níže je podrobný výklad jednotlivých částí:
Funkce jsou základními stavebními bloky programu v jazyce C. Každý program musí mít alespoň jednu funkci nazvanou main(), která označuje místo, kde program začíná své provádění. Zde je příklad definice funkce main():
int main() {
// Tělo funkce main
return 0;
}
Funkce main() má návratový typ int, což znamená, že vrací celočíselnou hodnotu. Tělo funkce je uzavřeno mezi složenými závorkami {}. V tomto případě je tělo funkce prázdné, ale může obsahovat libovolné instrukce, které chcete provést.
Hlavičkové soubory obsahují deklarace funkcí a konstant, které jsou používány v programu. Tyto soubory jsou zahrnuty na začátku programu pomocí příkazu #include. Nejběžněji používaným hlavičkovým souborem v jazyce C je stdio.h, který obsahuje definice funkcí pro standardní vstup a výstup.
#include <stdio.h>
Pokud chcete použít vlastní funkce nebo konstanty v programu, můžete vytvořit vlastní hlavičkové soubory a zahrnout je do svého programu pomocí příkazu #include.
Pro vytvoření proměnných v jazyce C používáme deklarace, které určují typ a název proměnné. Deklarace proměnných se obvykle provádí na začátku funkce nebo na začátku bloku kódu. Zde je příklad deklarace proměnných:
int cislo;
float cena;
char pismeno;
V tomto příkladu jsou deklarovány tři proměnné: cislo s typem int, cena s typem float a pismeno s typem char. Tyto deklarace umožňují použití těchto proměnných v programu.
Toto jsou základní prvky struktury programu v jazyce C. Správné použití funkcí, hlavičkových souborů a deklarací proměnných je klíčové pro psaní funkčních a efektivních programů.