Co je tabulkový procesor (spreadsheet)

• Tabulkový procesor je aplikace určená pro práci s daty uspořádanými do tabulek. Slouží k výpočtům, analýze dat, jejich vizualizaci pomocí grafů a správě datových seznamů.
• Nejrozšířenějším zástupcem je Microsoft Excel, dalšími jsou Google Sheets (Google Tabulky) nebo LibreOffice Calc.
• Základní terminologie:
  • Sešit (Workbook): Celý soubor Excelu (.xlsx), který se skládá z jednoho nebo více listů.
  • List (Sheet): Samostatná tabulka v rámci sešitu.
  • Buňka (Cell): Průsečík řádku (číslo) a sloupce (písmeno). Je to základní jednotka pro vkládání dat.
  • Adresa buňky: Unikátní identifikátor buňky, např. A1, C5.

Vzorce a funkce – základ výpočtů

• Vzorce: Každý vzorec začíná znakem =. Umožňuje provádět matematické operace (+, -, *, /) s hodnotami v buňkách. Příklad: =A1+A2.
• Funkce: Předdefinované vzorce, které zjednodušují složité výpočty. Mají svůj název a argumenty v závorkách.
  • SUMA(A1:A10) – Sečte hodnoty v oblasti buněk.
  • PRŮMĚR(A1:A10) – Vypočítá aritmetický průměr.
  • POČET(A1:A10) – Spočítá počet buněk s čísly.
  • MIN(A1:A10) / MAX(A1:A10) – Najde nejmenší/největší hodnotu.
  • KDYŽ(podmínka; hodnota_když_ano; hodnota_když_ne) – Logická funkce, která vrací různé hodnoty podle splnění podmínky. Příklad: =KDYŽ(A1>100; "Splněno"; "Nesplněno").

Adresování buněk (důležité pro kopírování vzorců)

• Relativní adresování (např. A1): Standardní typ adresy. Když vzorec obsahující tuto adresu zkopírujeme do jiné buňky, adresa se automaticky posune o stejný počet řádků a sloupců.
• Absolutní adresování (např. $A$1): Adresa, která je při kopírování vzorce fixní, nemění se. Znak dolaru $ "uzamkne" odkaz na sloupec a/nebo řádek. Používá se pro konstanty, jako je sazba DPH, kurz měny apod. Klávesová zkratka pro přepínání je F4.
• Smíšené adresování (např. $A1 nebo A$1): Uzamkne pouze sloupec ($A) nebo pouze řádek ($1), druhá část adresy zůstává relativní.

Příklad adresování

Mějme v buňce C1 vzorec =A1*B1. Zkopírováním do C2 se vzorec změní na =A2*B2.

Pokud ale v C1 máme vzorec =A1*$B$1 (kde v B1 je konstanta, např. DPH), po zkopírování do C2 bude vzorec =A2*$B$1. Odkaz na buňku B1 zůstane zachován.

Práce s tabulkou dat

• Formátování buněk: Nastavení vzhledu dat pro lepší čitelnost – formát čísla, měny, data, procenta, zarovnání, ohraničení, barva pozadí.
• Podmíněné formátování: Automaticky mění vzhled buňky na základě její hodnoty (např. záporná čísla červeně, nejvyšší hodnoty zeleně).
• Řazení dat: Uspořádání řádků tabulky podle hodnot v jednom nebo více sloupcích, a to vzestupně (A-Z, 1-100) nebo sestupně (Z-A, 100-1).
• Filtrování dat: Zobrazení pouze těch řádků, které splňují zadaná kritéria (např. zobrazit pouze produkty z kategorie "Elektronika").

Tvorba a úprava grafů

Grafy slouží k vizuálnímu znázornění dat, což umožňuje rychlou orientaci v trendech, poměrech a vztazích mezi hodnotami.

Základní typy grafů a jejich použití:

• Sloupcový/Pruhový: Ideální pro porovnávání hodnot mezi několika kategoriemi (např. tržby jednotlivých poboček).
• Spojnicový: Zobrazuje vývoj hodnot v čase (např. vývoj teploty během dne, kurz akcie za rok).
• Výsečový (koláčový): Znázorňuje podíl jednotlivých částí na celku (např. procentuální zastoupení operačních systémů na trhu). Je vhodný pro menší počet kategorií.
• Bodový (XY): Používá se pro zobrazení vztahu (korelace) mezi dvěma číselnými proměnnými (např. vztah mezi výškou a váhou).

Prvky grafu

Každý graf by měl obsahovat klíčové prvky pro snadnou interpretaci:

• Název grafu: Stručně popisuje, co graf znázorňuje.
• Osy (X a Y): Popisky os vysvětlují, jaké údaje jsou na nich zobrazeny.
• Legenda: Vysvětluje význam barev nebo vzorů použitých pro různé datové řady.
• Popisky dat: Mohou zobrazovat přesné hodnoty přímo u jednotlivých bodů nebo sloupců v grafu.

Pokročilé nástroje

• Kontingenční tabulka: Interaktivní nástroj, který umožňuje rychle analyzovat a sumarizovat velké objemy dat. Uživatel může snadno měnit uspořádání řádků a sloupců a získávat tak různé pohledy na data bez nutnosti psát složité vzorce.