Hudba středověku

Vypracovaná maturitní otázka z hudební výchovy – přehledně, v bodech.

Stáhnout jako PDF

1Obecná charakteristika a periodizace

Časové vymezení: Cca 476 (pád Západořímské říše) – cca 1450 (počátek renesance)
Dominantní role církve: Hlavní nositelka kultury a vzdělanosti
Funkce hudby: Primárně liturgická, postupně i světská
Hudební textura: Od jednohlasu (monofonie) k vícehlasu (polyfonii)
Rytmus: Od volného chorálu k přesně měřenému (menzurálnímu)
Základní periodizace:
- Raný středověk (do 10. stol.): Jednohlasý gregoriánský chorál
- Vrcholný středověk (11.–13. stol.): Vznik a rozvoj raného vícehlasu (Ars antiqua)
- Pozdní středověk (14.–15. stol.): Rozvinutá polyfonie (Ars nova)

Vícehlas se nerodí náhle: nejdřív se druhý hlas jen veze s prvním, teprve pak se osamostatní.

Definice: Oficiální liturgický zpěv římskokatolické církve
Původ názvu: Papež Řehoř I. Veliký (kolem roku 600) – podle legendy sjednotil liturgické zpěvy, ve skutečnosti šlo o delší proces
Charakteristika:
- Vokální: Zpěv bez doprovodu nástrojů
- Jednohlasá (monofonní): Všichni zpívají stejnou melodii
- Latinský text: Z bible, především ze žalmů
- Mužský sbor: Zpívají mniši
- Volný rytmus: Podle přirozeného spádu a přízvuků latinského textu
- Diatonický základ: Pohyb v církevních tóninách (modech)
Notační systém:
- Neumy: Značky nad textem, zpočátku jen směr melodie bez přesné výšky
- Guido z Arezza (cca 1000): Notová osnova se 4 linkami a klíči – první přesný zápis výšky tónů
  - Připisují se mu i solmizační slabiky (ut, re, mi, fa, sol, la)
Druhy zpěvu podle textu:
- Sylábický: Jedna nota na slabiku
- Neumatický: Dvě až čtyři noty na slabiku
- Melismatický: Mnoho not na slabiku (například „Alleluja“)

Počátky (9.–11. století):
- Organum: Nejranější forma vícehlasu
- Paralelní organum: K chorální melodii (vox principalis) druhý hlas (vox organalis) v paralelní kvartě nebo kvintě
- Volné organum: Druhý hlas se pohybuje volněji, nejen paralelně
Notre-Damská škola (Paříž, cca 1160–1250): První velké centrum polyfonní hudby
- Léonin (cca 1150–1201):
  - Autor sbírky Magnus liber organi (Velká kniha organ)
  - Tvůrce dvojhlasých organ
- Pérotin (cca 1160–1230):
  - Léoninův žák, jeho dílo revidoval a rozšířil
  - Tříhlasá (organum triplum) a čtyřhlasá (organum quadruplum) organa
  - Rytmické mody: První systém organizace rytmu, opakování krátkých rytmických vzorců
Moteto:
- Vzniklo otextováním horních hlasů v organu (fr. mots = slova)
- Často polytextuální – každý hlas vlastní text, někdy i jiný jazyk (latina, francouzština)
- Vedoucí forma vrcholného středověku

Ars Antiqua ("staré umění", cca 1250–1320):
- Centrum: Paříž
- Charakteristika: Rytmické mody, převaha trojdobého metra (symbol Nejsvětější Trojice)
  - Hlavní formy: organum, conductus, moteto
Ars Nova ("nové umění", 14. století):
- Název podle spisu Philippa de Vitry
- Centrum: Francie, Itálie
- Inovace:
  - Menzurální notace: Přesný zápis délky tónů, zrovnoprávnění dvojdobého a trojdobého dělení
  - Izorytmie: Opakování rytmického vzorce (talea) a melodického vzorce (color) v tenoru
- Hlavní představitelé:
  - Philippe de Vitry (1291–1361): Francouzský skladatel a teoretik
  - Guillaume de Machaut (cca 1300–1377): Nejvýznamnější francouzský skladatel 14. století
    - Jeho Messe de Nostre Dame – první kompletní zhudebnění mešního ordinária jedním autorem
  - Francesco Landini (cca 1325–1397): Představitel italského trecenta

Charakteristika:
- Jednohlasé písně s instrumentálním doprovodem, často improvizovaným
- Texty v národních jazycích
- Témata: Láska (kurtoazní, rytířská), křížové výpravy, příroda, tanec, satira
Tvůrci a interpreti:
- Francie:
  - Trubadúři (troubadours): Jižní Francie, jazyk langue d’oc
  - Truvéři (trouvères): Severní Francie, jazyk langue d’oïl
  - Jongléři: Potulní hudebníci, akrobaté a baviči nižšího postavení
- Německo:
  - Minnesängři: Rytířští pěvci lásky (Minne), například Walther von der Vogelweide
- Španělsko: Cantigas de Santa Maria
- Čechy: Vagantská poezie (Carmina Burana), duchovní písně (Hospodine, pomiluj ny)

Rozdělení: Na „vysokou“ (haut – hlasité nástroje ven) a „nízkou“ (bas – tiché nástroje do interiéru)
Strunné:
- Smyčcové: Fidula, rebec, viola da gamba
- Drnkací: Loutna, harfa, psaltérium (předchůdce cimbálu)
Dechové:
- Dřevěné: Zobcová flétna, píšťala, šalmaj (předchůdce hoboje)
- Žesťové: Busina (typ trubky), roh
Klávesové:
- Varhany v kostelech
- Portativ – malé přenosné varhany
- Pozitiv – malé varhany na jednom místě
Bicí: Buben, tamburína, činely