Hudba starověkých civilizací (cca 4. tisíciletí př. n. l. – 5. stol. n. l.) položila základy, z nichž čerpala celá pozdější evropská hudební kultura. Nebyla vnímána jako samostatné umění, ale jako neoddělitelná součást náboženských obřadů, společenských událostí, práce i výchovy. Vzhledem k minimu dochovaných notových záznamů jsou hlavními prameny poznání archeologické nálezy nástrojů, ikonografie (malby, reliéfy) a písemné texty filozofického či teoretického charakteru.
1Obecné charakteristiky
Synkretismus: Propojení hudby s poezií, tancem, divadlem a rituálem
Funkčnost: Ne „umění pro umění“ – funkce kultovní, vojenská, pracovní, zábavní
Jednohlas: Převaha monofonie; nálezy dvojitých píšťal naznačují vícehlas – heterofonii nebo bordunový doprovod
Ústní tradice: Předávání z generace na generaci bez zápisu
Improvizace: Klíčová role při interpretaci
Profesionalizace: Skupiny profesionálních hudebníků při chrámech a panovnických dvorech
2Hudba v Mezopotámii (Sumerové, Babyloňané, Asyřané)
Funkce: Součást obřadů v chrámech (zikkuratech) a života na královském dvoře
Zahánění zlých duchů, oslava bohů a panovníků
Hudebníci: Vysoké společenské postavení, často kněžská vrstva
Chrámové školy pro jejich vzdělávání
Hudební teorie: Klínopisné tabulky z Ugaritu (cca 1400 př. n. l.) – nejstarší známý hudební zápis (hymnus)
Znalost sedmitónových diatonických stupnic
Nástroje:
Chordofony (strunné): Lyry a harfy (často s hlavou býka), loutny
Aerofony (dechové): Flétny, dvojité šalmaje
Membranofony (blanozvučné): Velké i malé bubny, tamburíny
Idiofony (samozvučné): Činely, chřestidla
3Hudba ve starověkém Egyptě
Funkce: Zásadní role v náboženství – hudba jako dar bohyně Hathor
Chrámové rituály, dvorní slavnosti, vojenské přehlídky i doprovod při práci
Cheironomie: Pohyby rukou a prstů, kterými cheironomista udával melodii a rytmus
Předchůdce notace
Hudební teorie: Nejspíš pětitónové (pentatonické) i sedmitónové stupnice
Nástroje:
Chordofony: Harfy (oblouková, úhlová, přenosná i chrámová), lyry, loutny