Hudba romantismu

Vypracovaná maturitní otázka z hudební výchovy – přehledně, v bodech.

Hudba romantismu (cca 1820–1910) je umělecký směr, který navazuje na klasicismus, ale zároveň se proti jeho řádu a racionalitě vymezuje. Klade důraz na cit, individualitu, fantazii a subjektivní prožitek umělce. Je to epocha velkých géniů, virtuózů, monumentálních děl a silných emocí.

1Obecné znaky a kontext

Filozofické pozadí: Reakce na osvícenský racionalismus
- Důraz na individualismus (génius, hrdina), subjektivismus a emocionalitu
Inspirační zdroje:
- Příroda: Divoká, nespoutaná, tajemná
- Historie a středověk: Rytířské legendy, hrady, mýty
- Folklór: Lidové písně, tance a pohádky – vznik národních škol
- Exotika: Cizí a vzdálené kultury
- Nadpřirozeno: Sny, fantaskní a démonické náměty
Umělec jako hrdina: Už ne služebník šlechty, ale svobodný tvůrce – často nepochopený a osamělý génius
Rozpor: Touha po svobodě proti osamělosti, realita proti snu, láska proti smrti, intimita proti monumentalitě

2Hudební jazyk romantismu (změny oproti klasicismu)

Melodie:
- Hlavní nositel výrazu
- Delší, zpěvnější (kantabilní), nepravidelná, citově vypjatá
Harmonie:
- Bohatší, složitější a barevnější
- Chromatika (tóny mimo stupnici) a disonance pro zvýšení napětí
- Modulace do vzdálených tónin
Rytmus a tempo:
- Méně pravidelný, mnohem flexibilnější
- Agogika (jemné změny tempa) a rubato (rytmické „okrádání“ not pro větší výraz)
Dynamika:
- Obrovský rozsah – od ppp po fff
- Časté a náhlé změny dynamiky pro dramatický efekt
Instrumentace (orchestrace):
- Masivní rozšíření orchestru: Víc hráčů, hlavně v dechové a bicí sekci
- Nové nástroje: Tuba, harfa, anglický roh, pikola, saxofon
- Zdokonalení nástrojů: Ventily u žesťů, klapkový systém u dřev
- Důraz na zvukovou barvu – nové a neobvyklé kombinace nástrojů

3Hlavní formy a žánry

Programní hudba vs. Absolutní hudba

Programní hudba: Instrumentální hudba s mimohudebním obsahem – vypráví příběh, maluje obraz, popisuje myšlenku
- Program bývá naznačený v názvu
Absolutní hudba: Bez mimohudebního obsahu, „hudba o sobě samé“ (Symfonie č. 5, Sonáta c moll)
- Tuto linii zastával Johannes Brahms

Nové instrumentální formy

Symfonická báseň:
- Jednovětá orchestrální skladba programního charakteru
- Zakladatel: Franz Liszt (Preludia)
Programní symfonie:
- Vícevětá symfonie spojená jednotným programem
- Zakladatel: Hector Berlioz (Fantastická symfonie)
Koncertní předehra:
- Jednovětá orchestrální skladba, původně úvod k opeře, dnes samostatné koncertní dílo (Čajkovskij: Romeo a Julie)
Charakteristický klavírní kus (lyrická miniatura):
- Krátká intimní skladba pro klavír na jednu náladu nebo myšlenku
- Příklady:
  - Nokturno: „Noční hudba“ – lyrická, snová (John Field, Fryderyk Chopin)
  - Impromptu: „Okamžitý nápad“, improvizovaný charakter (Franz Schubert, Chopin)
  - Etuda: Původně cvičná skladba, v romantismu virtuózní koncertní kus (Chopin, Liszt)
  - Preludium, balada, rapsodie, intermezzo

Vokální hudba

Umělá píseň (německy Lied):
- Zhudebnění kvalitní básnické předlohy pro sólový hlas a klavír
- Klavír je rovnocenný partner zpěváka – dokresluje atmosféru, vyjadřuje nevyzpívatelné
- Zakladatel: Franz Schubert – přes 600 písní, cykly Krásná mlynářka a Zimní cesta
- Další mistři: Robert Schumann, Johannes Brahms
Opera:
- Itálie: Krása melodie a pěvecké umění (bel canto)
  - Gioacchino Rossini: Lazebník sevillský
  - Giuseppe Verdi: Vrchol italské opery, dramatická pravdivost (Nabucco, Rigoletto, La traviata, Aida)
  - Verismus (realismus): Náměty z drsného života obyčejných lidí
    - Giacomo Puccini: Bohéma, Tosca, Madama Butterfly
- Německo: Filozofický obsah a propojení s mytologií
  - Carl Maria von Weber: Zakladatel německé romantické opery (Čarostřelec)
  - Richard Wagner: Reformátor opery, tvůrce hudebního dramatu
  - Gesamtkunstwerk: Spojení všech umění – hudba, poezie, drama, výtvarné umění
  - Leitmotiv: Příznačný motiv – krátká melodie charakterizující postavu, předmět nebo myšlenku
  - Nekonečná melodie: Potlačení hranic mezi árií a recitativem
  - Díla: Bludný Holanďan, Tannhäuser, Prsten Nibelungův, Tristan a Isolda
- Francie:
  - Grand opéra (velká opera): Výpravná historická témata
  - Georges Bizet: Vrchol francouzské opery – Carmen

4Periodizace a hlavní představitelé

Beethoven stojí na začátku: klasicistní formou, romantickým obsahem.

Raný romantismus (cca 1820–1850):
- Ludwig van Beethoven: Přechodová postava, pozdní dílo otevírá romantismus
- Franz Schubert (Rakousko): Král písně, symfonie (Nedokončená)
- Fryderyk Chopin (Polsko, Francie): Básník klavíru, mistr klavírních miniatur
- Robert Schumann (Německo): Klavírní cykly, písně, symfonie
- Hector Berlioz (Francie): Mistr instrumentace, programní hudba
Novoromantismus (vrcholný romantismus, cca 1850–1890):
- Franz Liszt (Maďarsko): Klavírní virtuos, tvůrce symfonické básně
- Richard Wagner (Německo): Operní reformátor
Klasicko-romantická syntéza (vrcholný romantismus):
- Navazují na Beethovena a klasické formy, obsah je ale romantický
- Johannes Brahms (Německo): Mistr absolutní hudby – symfonie, koncerty, komorní tvorba
Pozdní romantismus (cca 1890–1910):
- Monumentalita, psychologizace, přechod k moderně
- Gustav Mahler (Rakousko): Symfonie pro obrovský orchestr
- Richard Strauss (Německo): Symfonické básně (Tak pravil Zarathustra)

5Národní školy

Skladatelé vědomě začleňují prvky národního folklóru – melodie, rytmy, témata z historie a bájí
Čechy: Bedřich Smetana, Antonín Dvořák
Rusko:
- Michail Ivanovič Glinka: Zakladatel
- Mocná hrstka: C. Kjuj, A. Borodin, M. Balakirev, M. P. Musorgskij, N. Rimskij-Korsakov
- Pjotr Iljič Čajkovskij: Symfonie, balety (Labutí jezero)
Skandinávie:
- Edvard Grieg (Norsko): Peer Gynt
- Jean Sibelius (Finsko): Finlandia