Hudba a směry 20. století

Vypracovaná maturitní otázka z hudební výchovy – přehledně, v bodech.

Stáhnout jako PDF

1Obecná charakteristika

Pluralita stylů: Žádný dominantní sloh, mnoho směrů a technik vedle sebe
Reakce na romantismus: Odklon od přehnané citovosti a monumentality
Rozpad tonality: Postupné opuštění dur-mollového systému, který byl základem hudby po staletí
Nové pojetí harmonie: Emancipace disonance – disonantní akordy už není nutné připravovat a rozvádět
Rytmus jako dominantní prvek: Hlavní stavební prvek, často složitý, nepravidelný, polyrytmický
Nové zvukové barvy: Experimenty s nástroji, vznik elektronické hudby

Žádný sloh nedominuje – směry běží vedle sebe a často se prolínají.

Vznik: Francie, původně v malířství (Claude Monet – Imprese, východ slunce)
Cíl: Zachytit náladu, atmosféru a dojem okamžiku, ne popisovat děj
Hudební znaky:
- Uvolněná, často nejasná forma
- Důraz na zvukovou barvu a barevnou instrumentaci
- Nové harmonické prostředky: Pentatonika, celotónová stupnice, paralelní akordy
- Melodie často fragmentární, v náznacích
Představitelé:
- Claude Debussy (Francie): Zakladatel
  - Díla: Preludium k Faunovu odpoledni, Moře, Světlo luny
- Maurice Ravel (Francie): Vychází z Debussyho, formálně preciznější
  - Díla: Bolero, La Valse

Vznik: Německo, v malířství skupina Die Brücke
Cíl: Vyjádřit nejniternější a pudové stavy duše – úzkost, strach, osamělost, bolest
Hudební znaky:
- Extrémní disonance, vysoké napětí
- Atonalita: Hudba bez tonálního centra, všechny tóny jsou si rovny
Druhá vídeňská škola: Skupina skladatelů spojená s touto estetikou
- Arnold Schönberg (Rakousko): Vůdčí osobnost
  - Vývoj: Pozdní romantismus, poté atonalita, nakonec dodekafonie
  - Dodekafonie (dvanáctitónová technika): Skladba postavená na jedné řadě (Reihe) všech 12 tónů chromatické stupnice
    - Žádný tón se neopakuje, dokud nezazní všech 11 ostatních
    - Cílem je zamezit tonálnímu cítění
  - Sprechgesang (zpěvomluva): Technika na pomezí zpěvu a řeči
  - Dílo: Přeživší z Varšavy, Pierrot lunaire
- Alban Berg (Rakousko): Schönbergův žák, lyričtější a blíž tradici
  - Dílo: Opera Wozzeck (Vojcek)
- Anton Webern (Rakousko): Velmi krátké, aforistické a maximálně zhuštěné skladby

Cíl: Reakce na expresionismus a pozdní romantismus
- „Návrat k Bachovi“ – inspirace barokem a klasicismem
Hudební znaky:
- Obnovení klasických forem (symfonie, koncert, sonáta)
- Jasná, přehledná struktura
- Důraz na polyfonii a motorický rytmus
- Harmonie moderní, ale formálně ukotvená
Představitelé:
- Igor Stravinskij (Rusko, Francie, USA): Střední tvůrčí období
  - Dílo: Balet Pulcinella
- Sergej Prokofjev (Rusko): Klasická symfonie
- Bohuslav Martinů (Česko): Jeden z nejvýznamnějších představitelů

Cíl: Folklór v syrové, drsné a původní podobě, ne v romantické idyle
Hudební znaky:
- Ostré disonance, polyrytmie, polytonalita (současné znění více tónin)
- Barbarský, energický rytmus
Představitelé:
- Igor Stravinskij: Rané „ruské“ období
  - Dílo: Balet Svěcení jara (1913) – premiéra v Paříži vyvolala jeden z největších divadelních skandálů v dějinách
    - Považovaný za manifest moderní hudby
- Béla Bartók (Maďarsko): Skladatel a významný etnomuzikolog
  - Sbíral a analyzoval lidové písně, které pak moderně zpracovával
  - Dílo: Allegro barbaro
- Leoš Janáček (Česko): Originální tvůrce z moravské lidové hudby a teorie nápěvků mluvy

Východisko: Důsledné rozvinutí Schönbergovy dodekafonie
Princip: Řada (série) se uplatní nejen na výšku tónů, ale i na délku, dynamiku, barvu zvuku a způsob hry
Cíl: Totální organizace a kontrola nad hudebním materiálem
Představitelé: Pierre Boulez, Karlheinz Stockhausen

Východisko: Přímý protiklad seriální hudby
Princip: Záměrný prvek náhody (lat. alea = kostka)
- Skladatel neurčuje všechny parametry – pořadí částí, přesnou výšku tónů
Představitel:
- John Cage (USA): Klíčová postava
  - Náhodné operace při skládání (hod mincí)
  - Preparovaný klavír: Předměty vložené do strun (šrouby, gumy) mění zvuk na perkusivní
  - Dílo: 4'33" – nejslavnější aleatorická skladba
    - Interpret sedí u nástroje 4 minuty a 33 vteřin a nehraje
    - Hudbou se stávají náhodné zvuky okolí – kašel publika, šum ventilace

Musique concrète (konkrétní hudba):
- Práce s nahrávkami reálných zvuků (ptáci, stroje, kapky vody), dále elektronicky upravovaných – stříhání, zrychlování, přehrávání pozpátku
- Představitel: Pierre Schaeffer (Francie)
Elektronická hudba:
- Zvuk vytvářený synteticky elektronickými generátory (sinusové tóny)
- Centrum: Studio v Kolíně nad Rýnem
- Představitel: Karlheinz Stockhausen

Východisko: Reakce na složitost a intelektuálnost seriální hudby
- Inspirace mimoevropskou hudbou (Afrika, Indie)
Princip: Opakování krátkých melodických nebo rytmických vzorců (patternů), které se mění jen nepatrně a pomalu
Účinek: Hypnotický, meditativní
Představitelé: Steve Reich, Philip Glass, John Adams

Východisko: Polská škola
Princip: Důraz na samotnou barvu zvuku, šum a zvukové textury
Hudební znaky: Neobvyklé herní techniky, hra na netradiční části nástrojů, clustery (shluky těsně sousedících tónů)
Představitelé: Krzysztof Penderecki (Památník obětem Hirošimy), György Ligeti