Obecné podmínky v 19. století

• Politická situace:
  • České země součástí habsburské monarchie.
  • Silná centralizace a germanizace po roce 1815 (Vídeňský kongres, Metternichův absolutismus).
  • Politická nesvoboda – cenzura, policejní dohled, zákaz spolků.
• Hospodářské změny:
  • Průmyslová revoluce – rozvoj textilního, sklářského a strojírenského průmyslu.
  • Budování železnic (dráha Vídeň–Brno–Praha–Drážďany).
  • Růst měst – Praha, Brno, Liberec, Ostrava jako průmyslová centra.
• Sociální změny:
  • Vznik a růst dělnické třídy.
  • Vznik české buržoazie (průmyslníci, obchodníci).
  • Pokles role tradiční šlechty.
• Kulturní inspirace:
  • Osvícenství, romantismus a nacionalismus jako kulturní a ideologické proudy.
  • Rozmach tiskáren, knihoven, kavárenské kultury.

Národní obrození – první fáze (konec 18. stol. – 1805)

• Charakteristika:
  • Obrana českého jazyka proti germanizaci.
  • Obrození začíná v intelektuálních a učeneckých kruzích.
• Osobnosti:
  • Josef Dobrovský – zakladatel slavistiky, kodifikace českého jazyka.
  • Gelasius Dobner – kritický historik.
  • František Martin Pelcl – první profesor českého jazyka na univerzitě.
• Význam:
  • Základy jazykovědy a literatury v češtině.
  • Získání sebevědomí české identity navzdory úpadku češtiny v městském prostředí.

Národní obrození – druhá fáze (1805–1830)

• Charakteristika:
  • Rozvoj české publicistiky a literatury.
  • Snaha přiblížit český jazyk lidovým vrstvám.
• Osobnosti:
  • Josef Jungmann – pětidílný Slovník česko-německý, překlady evropské literatury, obhajoba češtiny jako jazyka moderní kultury.
  • J. Nejedlý – divadelní a hudební činnost, podpora českého divadla.
  • Václav Thám – dramatik, autor česky psaných divadelních her.
• Kultura:
  • Rozvoj českého divadla – Bouda na Koňském trhu.
  • Rozvoj lyriky, dramatu a beletrie v češtině.

Národní obrození – třetí fáze (1830–1848)

• Rozšíření obrození:
  • Národní uvědomování již nejen u intelektuálních elit, ale i mezi širší veřejností.
  • Formování politického programu.
• Osobnosti literatury a žurnalistiky:
  • František Palacký – historik, „otec národa“, Dějiny národu českého, člen Říškého sněmu.
  • Pavel Josef Šafařík – dějiny Slovanů, slovenský slavista.
  • František Ladislav Čelakovský – literát, sbírky slovanských písní.
  • Karel Hynek Mácha – romantický básník, „Máj“.
• Dobrovolné spolky:
  • Matice česká (1831) – vydávání české literatury.
  • Muzeum Království českého (1818) – centrum vědy a kultury.
  • Vznik českého tisku – Květy, Česká včela.

Revoluce 1848 a český národní program

• Průběh revoluce:
  • Březen 1848 – začátek revoluce ve Vídni a Praze.
  • Vznik Svatováclavských lázní – český politický klub.
  • Palackého odmítnutí účasti ve frankfurtském parlamentu → austroslavismus.
  • červen 1848 – Pražské povstání, tvrdě potlačeno Windischgrätzem.
• Program českých národních liberálů:
  • Rovnoprávnost českého jazyka.
  • Federalizace monarchie, posílení autonomie českých zemí.
• Důsledky:
  • Revoluce poražena, návrat absolutismu (Bachův neoabsolutismus).
  • Zkušenost ale posílila český národní politický život.

Druhá polovina 19. století – rozvoj politického a kulturního života

• Politické změny:
  • 1861 – obnovení ústavního života, Říšský sněm, zemské sněmy.
  • 1867 – rakousko-uherské vyrovnání – dualismus → posílil Uhry, oslabil Čechy.
  • Češi požadovali federalizaci monarchie (státoprávní program).
• Politické proudy:
  • Staročeši (Palacký, Rieger) – umírnění, konzervativní.
  • Mladočeši (slavná generace – K. Sladkovský, J. Grégr) – radikální demokraté.
• Společnost:
  • Vznik nových politických stran na konci 19. století – agrárníci, sociální demokraté, národní strana práce.
  • Rozvoj národních menšin – česká a německá otázka v českých zemích.
• Národní kultura:
  • Národní obrození završeno rozvojem kultury a vzdělání.
  • 1868–1881 – výstavba Národního divadla (symbolem českého národa).
  • Hudba – Bedřich Smetana („Má vlast“), Antonín Dvořák („Novosvětská“).
  • Literatura – Jan Neruda, Božena Němcová, Alois Jirásek.

Konec 19. století a český národ

• Společensko-politická situace:
  • Nedosažení federalizace monarchie → stálé napětí mezi Čechy a Vídní.
  • Čeština se prosadila jako úřední jazyk na území Českého království.
  • Rozmach české inteligence, školství a vzdělávání.
• Formování moderního národa:
  • Definitivní prosazení českého národa jako moderní politické a kulturní entity.
  • Příprava na vznik samostatného státu na počátku 20. století.