Charakteristika 18. století a Habsburská monarchie

• České země jako součást habsburské monarchie:
  • Centrum monarchie ve Vídni, české země měly velký hospodářský význam.
  • Praha postupně ztrácela svou někdejší politickou dominanci.
  • Rekatolizace po Bílé hoře završena, katolicismus jediným legalizovaným vyznáním.
• Absolutismus:
  • Vláda panovníka s neomezenou mocí, ale stále více pozměněná idejemi osvícenství.
  • Osvícenský absolutismus – spojení centralizované monarchie s reformami inspirovanými osvícenskou filozofií.
  • Vládnoucí panovníci jako „první služebníci státu“.
• Osvícenství:
  • Myšlenkový a kulturní proud 18. století.
  • Hlavní ideály: rozum, pokrok, svoboda, kritika církve a absolutistické zvůle.
  • Autoři: Voltaire, Montesquieu, Rousseau, Diderot.
  • Důraz na vzdělání, racionalitu, rovnost, humanismus.

Marie Terezie (vláda 1740–1780)

• Války o rakouské dědictví:
  • 1740 – po smrti Karla VI. a pragmatické sankci měla Marie Terezie dědit trůn.
  • Prusko (Fridrich II.) využilo situace → válka o Slezsko (ztráta Slezska, důležitý ekonomický úder českým zemím).
  • Série válek (1740–1748, 1756–1763 – sedmiletá válka).
• Reformy:
  • Centralizace monarchie:
    • Zřízení stálých úřadů – Direktorií, sjednocení státní správy.
    • Rozdělení monarchie do krajů se stálými úředníky.
  • Vojenské reformy:
    • Stálá armáda financovaná státem.
    • Povinná vojenská služba pro muže.
  • Finanční a hospodářské:
    • Sčítání obyvatel a majetku → efektivnější výběr daní.
    • Podpora manufaktur a rozvoje obchodu.
  • Školství:
    • 1774 – Všeobecný školní řád (povinná školní docházka pro děti 6–12 let).
    • Zakládání triviálních škol – čtení, psaní, počty, náboženství.

Josef II. (vláda 1765–1790, samostatně 1780–1790)

• „Reformní císař“:
  • Osobností hluboce ovlivněn osvícenstvím.
  • Pragmatický a radikální reformátor.
• Reformy:
  • Toleranční patent (1781):
    • Povolení nekatolických vyznání (luteráni, kalvínci, pravoslavní).
    • Židé – dílčí uvolnění zákazů, možnost vzdělání a podnikání.
  • Zrušení nevolnictví (1781):
    • Poddaní získali osobní svobodu, mohli se stěhovat, učit řemesla, uzavírat sňatky bez souhlasu vrchnosti.
    • Poddanské povinnosti ale neruší (robotní povinnosti zůstaly).
  • Reformy církevní:
    • Sekularizace – omezení vlivu církve.
    • Zrušení kontemplativních klášterů, které se nevěnovaly vzdělání či pomoci.
    • Podřízení církve státní správě (josefinismus).
  • Správa a hospodářství:
    • Zavedení němčiny jako úředního jazyka (omezení češtiny).
    • Plánovaná daňová reforma – zdanění šlechty, ale neprovedena do konce vlády.
  • Školství:
    • Podpora středních a odborných škol.
    • Rozvoj univerzitního vzdělání, důraz na praktické obory.
• Reakce a odpor:
  • Část reforem vyvolala odpor šlechty i venkovského obyvatelstva.
  • Po smrti Josefa II. byla některá opatření zrušena či zmírněna.

Osvícenský absolutismus v českých zemích

• Postavení českých zemí:
  • Ekonomická základna monarchie – obilí, řemesla, manufaktury, hornictví.
  • Praha ztratila pozici politického centra, ale zůstala významným kulturním a vzdělaneckým městem.
• Dopad osvícenských reforem:
  • Zlepšení postavení poddaných (zrušení nevolnictví).
  • Zavedení povinné školní docházky – nárůst gramotnosti.
  • Nabourání moci katolické církve nad vzděláním a společností.
  • Posílení role státní byrokracie.
• Limity reforem:
  • Čeština stále v ústraní – germanizace.
  • Nedokončené daňové a ekonomické reformy.
  • Napětí mezi modernizačními snahami a tradiční stavovskou společností.

Barokní kultura v českých zemích

• Baroko jako umělecký sloh:
  • Vznik koncem 16. století v Itálii, v českých zemích od 17. století, vrchol 18. století.
  • Těsně spjato s katolickou církví a rekatolizací.
  • Velkolepost, dramatičnost, dynamika, bohatá výzdoba.
• Architektura:
  • Výstavba chrámů, poutních míst, klášterů.
  • Významní architekti: K. I. Dientzenhofer, K. Dientzenhofer, Santini-Aichel.
  • Stavby: Chrám sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře (UNESCO, Santini).
• Sochařství a výtvarné umění:
  • Sochy náboženských témat, svatých – důraz na emocí a dramatičnost.
  • Braunovy sochy v Kuksu, Matyáš Bernard Braun – „Ctnosti a neřesti“.
  • Brokoffové – významná sochařská rodina (sochy na Karlově mostě).
• Hudba:
  • Rozkvět barokní hudby i v českých zemích.
  • Jan Dismas Zelenka – skladatel působící v Drážďanech.
  • Adam Michna z Otradovic – duchovní písně, kancionály.
  • Bohuslav Matěj Černohorský – varhanní skladby.
• Literatura:
  • Duchovní tvorba, kázání, barokní náboženská poezie.
  • B. Balbín – dílo „Obrana jazyka slovanského, zvláště českého“.
  • Kázání jezuitů – misijní činnost, katechetické spisy.
• Divadlo:
  • Rozvoj jezuitských školských her a lidového loutkového divadla.
  • Barokní divadelní scény v zámeckých sídlech.