České země součástí habsburské monarchie (16. – 17. století)

Postavení českých zemí v rámci habsburské monarchie

1526 – nástup Habsburků na český trůn:
- Bitva u Moháče (1526) – smrt Ludvíka Jagellonského v boji proti Turkům.
- Česká šlechta volí za českého krále Ferdinanda I. Habsburského (švagr Ludvíka).
- České země se stávají součástí habsburské monarchie.
Postavení státu:
- Stavovská monarchie – mocní byli čeští stavové (šlechta, duchovenstvo, města).
- Král musel respektovat zemské sněmy, kde stavové rozhodovali o daních a politických otázkách.
- Postupná centralizace moci Habsburků.

Politika:
- Posilování královské moci – snaha oslabit vliv stavů.
- Snaha o centralizaci správy českých zemí.
- Založení dvorské kanceláře a úřadů v Praze a Vídni.
Obrana proti Osmanům:
- Hrozba tureckých vpádů – např. obléhání Vídně 1529.
- České země byly důležitým zdrojem vojenské síly a financí.
Náboženská situace:
- Po husitské době převaha kališníků (utrakvistů) a Jednoty bratrské.
- Ferdinand prosazoval katolictví, ale musel čelit odporu stavů.
- 1547 – první stavovské povstání proti Habsburkům (po neúspěšném tažení proti protestantským knížatům v Německu).
- Povstání poraženo, města ztratila část práv.

Osobnost a panování:
- Rezidoval v Praze → Praha se stala centrem monarchie.
- Rudolf je považován za melancholického, izolovaného a komplikovaného panovníka.
Kultura:
- Praha se stala střediskem manýrismu a rudolfínské kultury.
- Podpora vědy a umění: Tycho Brahe, Jan Kepler, A. Dürer, G. Arcimboldo.
- Rozvoj architektury, alchymie, astrologie → magická Praha.
Náboženské otázky:
- Sílící reformace vs. katolická protireformace.
- 1609 – Rudolfův majestát: zaručil náboženskou svobodu nekatolíkům v českých zemích (výsledek stavovského nátlaku).
Dynastické rozpory:
- Spory s bratrem Matyášem – Rudolf postupně oslaben, ztrácí vládu.

Situace před povstáním:
- Pokusy katolické strany omezit Rudolfův majestát.
- Napětí mezi stavy (hlavně protestantskými) a císařem Matyášem a poté Ferdinandem II.
Defenestrace 1618:
- Pražská defenestrace (23. května 1618) – vyhození místodržících Slavaty a Martinice z okna Pražského hradu.
- Začátek stavovského povstání → počátek třicetileté války.
Průběh povstání:
- Čeští stavové sesadili Habsburky a zvolili králem Fridricha Falckého (1619) – „zimní král“.
- Podpora od stavů v Rakousku a Uhrách, ale omezená.
- Nedostatečná mezinárodní pomoc → stavovské povstání izolováno.
1620 Bílá hora:
- 8. listopadu 1620 – rozhodující bitva na Bílé hoře u Prahy.
- Stavovské vojsko poraženo armádou císaře a Katolické ligy.
- Konec stavovského povstání.

Represálie:
- 1621 – poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí.
- Mnoho představitelů šlechty a měšťanstva odešlo do exilu.
Majetkové konfiskace:
- Velké konfiskace šlechtického majetku → přerozdělení věrným katolickým rodům.
- Nárůst moci cizí aristokracie – Valdštejn, Lichtenštejnové, Lobkovicové.
Náboženské poměry:
- Rekatolizace → násilné potlačení nekatolických vyznání.
- Exil Jednoty bratrské, emigrace významných postav (Komenský).
- Téměř úplná katolizace českých zemí do poloviny 17. stol.
Politické změny:
- 1627/1628 – Obnovené zřízení zemské:
  - Čeština ztrácí status rovnoprávného jazyka (vedle němčiny).
  - Dědičné právo Habsburků na český trůn.
  - Většina pravomocí přesunuta na císaře.
- Konec stavovské monarchie → centralizovaná absolutistická monarchie.

České země jako bojiště:
- Opakované průchody cizích armád → drancování, ničení.
- Ztráty na obyvatelstvu (až třetina populace).
Hospodářské následky:
- Pokles městského života a řemesel.
- Odchod obchodníků a vzdělaných vrstev.
Kultura a vzdělanost:
- Rekatolizační literatura a barokní kultura nahradily humanistické proudy.
- Úpadek univerzitního školství, odchod nekatolických učenců.
Vestfálský mír (1648):
- Konec třicetileté války – potvrzení dominance Habsburků v českých zemích.
- Dlouhodobé začlenění do centralizovaného habsburského státu.