Krize církve a společnosti na přelomu 14. a 15. století

• Sociální situace:
  • Hospodářské potíže po morových ranách a neúrodě.
  • Růst nespokojenosti městského obyvatelstva i venkovské chudiny.
  • Růst rozdílů mezi majetnou šlechtou a drobnou šlechtou.
• Církevní krize:
  • Velké církevní schizma (1378–1417) – současně více papežů v Římě, Avignonu (→ oslabení autority).
  • Kritika mravní zkaženosti kléru, nespokojenost s církevními desátky a odpustky.
  • Touha po návratu k původní prostotě a ideálům prvotní církve.
• Intelectuální proudy:
  • Kritické myšlenky z Anglie (John Wyclif – teze o chudé církvi, autoritě Písma).
  • Humanismus – důraz na vzdělání, návrat k Bibli v mateřském jazyce.

Osobnost a působení mistra Jana Husa (asi 1370–1415)

• Život:
  • Vzdělán na pražské univerzitě, roku 1409 rektorem univerzity.
  • Kazatel v Betlémské kapli, hlásal návrat k čistotě církve.
• Nauka:
  • Kritika papežského majestátu, odpustků, bohatství církve.
  • Zdůrazňoval autoritu Bible – Písmo nad církví i papežem.
  • Podpora přijímání pod obojí (kališníci).
• Konflikty:
  • Upadl do klatby, interdikt nad Prahu.
  • 1414 povolán na Kostnický koncil – obhajoba názorů.
  • 6. července 1415 upálen v Kostnici jako kacíř.
• Dědictví:
  • Husovo mučednictví vyvolalo národní a revoluční hnutí.
  • Stal se symbolem odporu proti Římu i proti německému vlivu.

Počátky husitského hnutí (1415–1419)

• Reakce na Husovu smrt:
  • Petice české šlechty na obranu Husa.
  • Rozmach myšlenek husitství.
• Čtyři pražské artikuly (1420):
  • Svobodné kázání Božího slova.
  • Přijímání pod obojí.
  • Zbavení církve světské moci a majetku.
  • Rovnost před zákonem a spravedlivé trestání hříchů.
• Rozdělení husitů:
  • Umírnění kališníci (pražané, vyšší šlechta, část měšťanstva).
  • Radikálové – táborité (chudí, nižší šlechta, venkované).
• První defenestrace (1419):
  • Pražští radikálové vedení Janem Želivským vyházeli radní z oken Novoměstské radnice.
  • Bezprostřední příčina smrti Václava IV. → vypuknutí husitských válek.

Husitské války (1419–1434)

• První křížové výpravy proti husitům:
  • Papež vyhlásil křížové výpravy proti „kacířským Čechám“.
  • Zahraniční šlechta a vojska táhla do Čech, opakovaně poražena husity.
• Vojenská organizace husitů:
  • Hejtmani – vůdci vojenských sborů.
  • Jan Žižka z Trocnova – geniální stratég, tvůrce vozové hradby.
  • Prokop Holý – další významný vůdce po Žižkově smrti (1424).
  • Zbraně: cepy, sudlice, vozová hradba, palné zbraně.
• Slavné bitvy:
  • 1420 – bitva na Vítkově: husité vedení Žižkou odrazili křížovou výpravu Zikmunda Lucemburského.
  • 1421 – vyplenění Německého Brodu.
  • 1424 – vítězství u Malešova.
  • 1426 – bitva u Ústí nad Labem.
  • 1431 – bitva u Domažlic: útěk křižáků jen při zpěvu husitských chorálů.
• Rozpory uvnitř husitství:
  • Umírnění chtěli kompromis s církví a králem.
  • Radikálové požadovali sociální reformy a úplnou přeměnu společnosti.
• Bitva u Lipan (1434):
  • Rozhodující střet mezi umírněnými kališníky a radikály (táborité).
  • Kališníci a katolíci společně porazili táborské vojsko.
  • Konec revoluční fáze husitství.

Výsledek husitského hnutí a kompaktáta (1436)

• Kompaktáta:
  • Dohoda mezi husity a církví potvrzena v Basileji.
  • Přijímání pod obojí povoleno, ale jinak Česká církev podřízena kanonickým pravidlům.
• Konec válek:
  • Zikmund Lucemburský uznán českým králem.
  • Husitství se stává legální formou křesťanství v českých zemích.

Pohusitské období – politická a společenská situace (2. polovina 15. století)

• Rozdělená společnost:
  • Kališnická církev (utrakvisté).
  • Katolíci, podpora části šlechty a nižšího kléru.
• Politická nestabilita:
  • Mocenské vakuum po smrti Zikmunda Lucemburského (1437).
  • Následovaly krátké vlády Albrechta Habsburského a Ladislava Pohrobka.
  • Významnou roli sehrála domácí šlechta.

Vláda Jiřího z Poděbrad (1458–1471)

• První a jediný husitský král (volený):
  • Pocházel z kališnické šlechty.
  • Zvolen českými stavy po smrti Ladislava Pohrobka.
• Politika:
  • Snažil se o mírové soužití katolíků a kališníků.
  • Odpor papeže, který označoval Jiřího za „kacířského krále“.
  • Návrh mírové unie evropských křesťanských států – představa předchůdce EU.
• Konflikty:
  • Energie křížové výpravy proti Čechám (1460s).
  • Část české šlechty přešla na stranu Matyáše Korvína (uherského krále).

Jagellonci na českém trůnu (1471–1526)

• Vladislav II. Jagellonský (1471–1516):
  • Syn polského krále, nastolen po smrti Jiřího z Poděbrad.
  • Nesnáze s Matyášem Korvínem, který ovládl Moravu a Slezsko.
  • 1490 smrt Korvína → Vladislav se stává i uherským králem (personální unie).
  • Politika kompromisů – oslabení královské moci, posílení stavovské obce.
• Společnost a hospodářství:
  • Rozvoj měst, řemesel a dálkového obchodu.
  • Posilování vlivu šlechty → stavovská monarchie.
  • Rozmach renesance v umění a architektuře.
• Ludvík Jagellonský (1516–1526):
  • Syn Vladislava, mladý a slabý panovník.
  • 1526 bitva u Moháče proti Osmanům → Ludvík padl, konec Jagellonské dynastie.
  • Tím otevřena cesta k nástupu Habsburků na český trůn.