Vznik východního bloku

• Období po 2. světové válce (1945):
  • Rozdělení Evropy výsledkem jaltské a postupimské konference.
  • SSSR si zajišťuje mocenskou sféru vlivu v „osvobozených“ zemích střední a východní Evropy.
  • Postupná sovětizace regionu.
• Charakteristika východního bloku:
  • Jednotný politický systém – monopol komunistických stran.
  • Centrálně plánované hospodářství.
  • Omezená svoboda, cenzura, represe (StB, KGB, tajná policie).
  • Mezinárodní izolace, tzv. „železná opona“ odlišující od Západu.
• Klíčové organizace:
  • RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci, 1949) – kontrola ekonomik východního bloku.
  • Varšavská smlouva (1955) – vojenský pakt vedený SSSR.

Sovětská kontrola a intervence

• Východní Německo (NDR):
  • 1953 – dělnické povstání potlačeno sovětskou armádou.
• Maďarsko:
  • 1956 – revoluce proti komunistickému režimu.
  • Sovětská intervence → tisíce mrtvých, emigrace 200 000 obyvatel na Západ.
• Československo:
  • Pražské jaro 1968 – reformy Alexandra Dubčeka („socialismus s lidskou tváří“).
  • 21. srpen 1968 – invaze vojsk Varšavské smlouvy, tvrdá normalizace.
• Polsko:
  • 1980 – vznik odborového hnutí Solidarita (Lech Wałęsa).
  • Stanné právo (1981), ale postupně rostoucí vlna opozice proti režimu.

Život ve východním bloku

• Politika:
  • Jedna vládnoucí strana (komunistická), žádná politická soutěž.
  • Silná role tajné policie, pronásledování disentů (Charta 77 v ČSSR).
• Hospodářství:
  • Centrální plánování – pětiletky.
  • Těžký průmysl preferován, nedostatek spotřebního zboží.
  • Železná opona – omezený přístup k západní technice, módě, produktům.
• Kultura a společnost:
  • Cenzura tisku, filmů a literatury.
  • Propaganda – oslavy výročí Říjnové revoluce, kult vůdců.
  • Pronásledování církví, i když lidová religiozita přetrvávala.
  • Samizdat, exilová literatura, undergroundová hudba.

Krize východního bloku (70.–80. léta)

• Hospodářský úpadek:
  • Technologické zaostávání za Západem.
  • Nedostatek potravin, nízká životní úroveň.
  • Velké zadlužení socialistických států (zejména Polsko, Maďarsko).
• Politické problémy:
  • Nespokojenost obyvatel, sílení opozičních hnutí.
  • Vznik disidentských skupin (v ČSSR Charta 77, v Polsku Solidarita).
• SSSR:
  • Dlouhá stagnace za vlády Leonida Brežněva (1964–1982).
  • Krize v Afghánistánu (sovětská invaze 1979–1989) → oslabení prestiže.

Reformy a rozpad východního bloku

• Michail Gorbačov (od 1985):
  • Perestrojka – hospodářská přestavba.
  • Glasnosť – větší svoboda slova a otevřenost.
  • Odstup od Brežněvovy doktríny → už žádné násilné zasahování v Evropě.
• Rok 1989 – zhroucení komunistických režimů:
  • Polsko – vítězství Solidarności, první polodemokratické volby.
  • Maďarsko – otevření hranic do Rakouska.
  • Východní Německo – pád Berlínské zdi (9. listopadu 1989).
  • Československo – Sametová revoluce (listopad 1989).
  • Bulharsko, Rumunsko – svržení komunistických režimů.
• 1991 – rozpad Sovětského svazu:
  • Oficiální konec východního bloku.
  • Vznik nezávislých postsovětských republik.

Důsledky rozpadu

• Konec studené války, vítězství demokratických a tržních principů v Evropě.
• Integrace států střední a východní Evropy do západních struktur (EU, NATO).
• Oslabení role Ruska na mezinárodní scéně, přechod k nové geopolitické situaci.
• Silné sociální a ekonomické otřesy při transformaci ekonomik.