Francesco Petrarca: Zpěvník (Sonety Lauře) - rozbor díla

Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.

E-kniha

Rychlá navigace:

🎧 Audio-rozbor:

0:00 / 0:00

Téma:

Celoživotní neopětovaná láska k Lauře jako zdroj vnitřního rozporu i poezie

Motivy:

Neopětovaná láska, krása milované ženy, pomíjivost času, vnitřní rozpor mezi tělem a duší, smrt milované, marnost pozemské slávy, samota a příroda, vzpomínka

Prostor děje:

Itálie a Provence, především okolí Avignonu a básníkova samota ve Vaucluse

Čas děje:

Čtrnácté století; básně vznikaly zhruba mezi lety 1330 a 1374

Kompozice:

Sbírka 366 básní, převážně sonetů, doplněných o kancóny, sextiny, balady a madrigaly. Dělí se na dvě části: básně napsané za Lauřina života a básně po její smrti. Uspořádání sleduje vnitřní vývoj citu, nikoli děj – od okouzlení přes rozpor a bolest až k smíření a obratu k Bohu

Literární druh:

Lyrika

Literární žánr:

Sbírka lyrických básní (sonety, kancóny)

Postavy:

Lyrický subjekt (básník) – muž zmítaný láskou, kterou nedokáže ovládnout ani opustit; kolísá mezi smyslnou touhou a vědomím hříchu; ze svého trápení tvoří poezii.
Laura – idealizovaná milovaná; její krása je popisována ustálenými obrazy (zlaté vlasy, hvězdné oči); zůstává vzdálená a nedostupná, po smrti se mění v duchovní vůdkyni.
Amor – zosobněná láska; vystupuje jako vládce, který básníka zraňuje šípem a drží ho v zajetí.

Vypravěč:

Ich-forma (lyrický subjekt)

Vyprávěcí způsoby:

Popisný, Úvahový

Typy promluv:

Lyrický monolog – celá sbírka je vnitřní promluvou
Apostrofa – oslovení Laury, Amora, vlastního srdce i přírody
Úvaha – básně o čase, hříchu a marnosti
Dialog s sebou samým – rozpolcený vnitřní hlas

Obsah:

Zpěvník není příběh, ale sled básní, které dohromady kreslí vývoj jednoho citu. Otevírá ho sonet, v němž se básník ohlíží za svým mládím a za „prvním mladistvým blouzněním“, jehož se napůl stydí. Následují básně z doby Lauřina života. Básník líčí okamžik, kdy ji poprvé spatřil, její krásu, chůzi i hlas, a zároveň bolest z toho, že jeho cit nemůže být opětován. Střídá se v nich okouzlení s výčitkami, touha s vědomím, že jde o hřích, klid s neklidem. Do toho vstupují básně o samotě ve Vaucluse, kde hledá útěchu v přírodě, a několik básní politických, například výzva k obnově Itálie. Druhou část otevírá Lauřina smrt při morové epidemii roku 1348. Bolest ze ztráty je nejprve zdrcující, básník se vrací k místům, kde ji vídal, a hovoří s ní ve snech. Postupně se ale tón mění: mrtvá Laura se stává průvodkyní k vyšším věcem, básník poznává marnost pozemské slávy a vlastní touhy. Sbírku uzavírá kancóna obrácená k Panně Marii, v níž prosí o odpuštění a klid duše.

Jazykové prostředky:

Sonet – čtrnáctiveršová forma se schématem 4+4+3+3, kterou Petrarca ustálil pro celou Evropu
Vytříbený, hudebně znějící italský jazyk (toskánština)
Antiteze – oheň a led, slast a bolest v jediném verši
Ustálené obrazy krásy – zlaté vlasy, oči jako hvězdy, dech jako jaro
Slovní hříčka s Lauřiným jménem (lauro = vavřín, l’aura = vánek)
Bohatá zvuková instrumentace, rým a rytmus

Tropy a figury:

Antiteze – „hořím a jsem led“, základní figura celé sbírky
Oxymóron – sladká bolest, milá muka
Metafora – láska jako plamen, loď v bouři, sladké zajetí
Personifikace – Amor jako vládce a mučitel
Hyperbola – zveličení Lauřiny krásy i vlastního utrpení
Symbol – vavřín jako Laura i jako básnická sláva

Francesco Petrarca

Francesco Petrarca se narodil roku 1304 v Arezzu a zemřel roku 1374 u Padovy. Byl italský básník, učenec a diplomat, považovaný za jednoho ze zakladatelů renesančního humanismu. Vyrůstal v Avignonu, kde tehdy sídlili papežové, a podle vlastního svědectví tam roku 1327 poprvé spatřil Lauru. Vášnivě sbíral a opisoval antické rukopisy a znovuobjevil dopisy Cicerona, čímž zásadně přispěl k obnově antického dědictví. Roku 1341 byl v Římě korunován vavřínovým věncem jako básník. Sám si víc cenil svých latinských spisů, proslavily ho ale italské básně Lauře.

Další autorova díla:

Africa (latinský epos)
Mé tajemství (Secretum)
O životě samotářském

Literární kontext:

Zpěvník stojí na počátku renesanční poezie a znamená obrat od středověké lásky k Bohu k lásce pozemské a k vlastnímu nitru. Petrarca ustálil podobu sonetu natolik, že se mu dodnes říká sonet petrarkovský, a jeho způsob psaní o lásce, takzvaný petrarkismus, ovládl evropskou poezii na tři staletí. Navazují na něj Shakespeare ve svých sonetech, Ronsard ve Francii i čeští básníci. Sbírka je zároveň jedním z prvních děl, v němž autor soustavně zkoumá vlastní rozpolcenost a proměnu citu v čase. V českém prostředí ji přeložil Jaroslav Vrchlický.

FAQ k maturitě

Co si mám z rozboru díla zapamatovat jako první?

Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.

Jak nejlépe mluvit o autorovi a literárním kontextu?

Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.

Jak tento rozbor propojit s další přípravou?

Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.