Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Židovský úředník čeká v okupované Praze na transport a učí se, jak zůstat člověkem, když ho svět prohlásil za nikoho; próza o strachu a o rozhodnutí neposlechnout
Žlutá hvězda, protektorát a transporty, strach, kocour Tomáš, byt bez nábytku, úřední jazyk vyhlášek, mrtvá milovaná Růžena, hlad, odmítnutí nastoupit, rozhodnutí žít
Okupovaná Praha – prázdný byt na periferii, hřbitov, kde hrdina pracuje, úřady a shromaždiště pro transporty
Léta 1941–1942, doba protektorátu a deportací; román vyšel roku 1949
Vnitřní monolog v ich-formě, nechronologický – přítomnost se prolíná se vzpomínkami na Růženu a na dřívější život. Kapitoly jsou krátké, bez dramatických zlomů; napětí je vnitřní
epika
román (psychologický, s válečnou tematikou)
Ich-forma; vnitřní monolog muže, který mluví sám k sobě a k mrtvé Růženě
Vnitřní monolog s prolínáním časových rovin; hrůza se nepopisuje, ale prosvítá skrz věcné líčení všedních úkonů
Josef Roubíček byl bankovní úředník. Teď je Žid v okupované Praze a to je jediné, co o něm úřady vědí.
Přišel o práci, o majetek i o nábytek – ten musel odevzdat nebo prodat, takže bydlí v prázdném bytě na periferii, kde si sedí na jediné bedně. Chodí kopat na židovský hřbitov, protože jinou práci mít nesmí.
Život se mu zúžil na seznam zákazů. Nesmí do parku, do tramvaje, do obchodu mimo určené hodiny, nesmí mít domácí zvíře, rádio, teplé oblečení. Weil ty vyhlášky cituje jejich vlastním úředním jazykem a nechává je působit samy.
Roubíček je člověk, který se nikdy nevzpouzel. Celý život dělal, co se po něm chtělo, a i teď poslušně chodí, kam mu řeknou, a čeká, až přijde předvolání k transportu.
V duchu neustále mluví s Růženou, ženou, kterou miloval a která je mrtvá. Vzpomínky na ni jsou jediné místo, kde ještě existuje jeho dřívější život.
K prázdnému bytu se přidá toulavý kocour, kterému říká Tomáš. Chovat zvíře je zakázáno, ale Roubíček ho krmí z toho mála, co má. Poprvé po dlouhé době je pro někoho nepostradatelný.
Kocour zmizí a Roubíček ho hledá po celé čtvrti. Ta ztráta ho zasáhne víc než všechno ostatní – právě proto, že je to poslední věc, kterou mu ještě mohli vzít.
Přijde předvolání. Roubíček se má hlásit k transportu a všechno v něm říká, že poslechne, protože poslouchal vždycky.
Pak se stane to jediné, co se v celé knize stane doopravdy: nepůjde. Nesbalí kufr a nedostaví se. Dělník Materna, obyčejný člověk, který se ho zastal, mu pomůže ukrýt se.
Román nekončí vítězstvím ani záchranou. Končí rozhodnutím – tím, že se člověk, kterého celý život poslušnost definovala, poprvé rozhodne sám za sebe.
Jiří Weil (1900–1959), český prozaik, novinář a překladatel z ruštiny, žid. Za války unikl transportu tím, že předstíral sebevraždu a do konce války se skrýval – právě tuhle zkušenost román zpracovává. Po roce 1948 byl kritizován za nedostatek optimismu a kniha byla stažena; rehabilitována byla až v šedesátých letech.
Česká próza o holokaustu. Kniha vyšla roku 1949 a byla brzy odsouzena jako dekadentní a pesimistická, protože hrdina není hrdina a nebojuje. Dnes patří spolu s díly Arnošta Lustiga a Ladislava Fukse k nejvýznamnějším českým textům o okupaci; Philip Roth ji zařadil do své edice středoevropské literatury.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.