Květa Legátová: Želary - rozbor díla

Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.

Rychlá navigace:

Téma:

Vzdělaná žena z odboje se musí skrýt na zapadlé horské vsi jako manželka cizího muže; setkání dvou nesouměřitelných světů, ze kterého vzejde skutečná láska

Motivy:

Úkryt za války, dohodnutý sňatek, horská ves Želary, odboj, cizinec ve vesnickém světě, lékařka a hrubý muž, proměna vztahu, příroda a živly, domov, konec války a osvobození

Prostor děje:

Želary – zapadlá horská ves na moravsko-slovenském pomezí, chalupa, les, potok; proti tomu nemocnice ve městě, odkud hrdinka přichází

Čas děje:

Druhá světová válka, období protektorátu, a osvobozování v roce 1945; kniha vyšla roku 2001

Kompozice:

Novela Jozova Hanule je jádrem knihy; kolem ní stojí soubor povídek ze stejné vsi (Želary), které dokreslují její obyvatele. Hlavní linie je chronologická, s retrospektivami k hrdinčinu předchozímu životu

Literární druh:

epika

Literární žánr:

novela a povídky (válečná a psychologická próza)

Postavy:

Eliška – zdravotní sestra a nedostudovaná medička z města, spolupracovnice odboje; když jí hrozí zatčení, musí zmizet; inteligentní, sebevědomá a zvyklá rozhodovat
Joza – dřevorubec z Želar, kterému kdysi ve špitále zachránila život; mlčenlivý, hrubý na pohled, uvnitř mimořádně slušný člověk; Eliška se za něj musí provdat, aby měla legendu
Hanule – jméno, které Eliška v Želarech dostane a pod nímž ji ves přijme
obyvatelé Želar – babky kořenářky, pijani, tvrdé ženy a děti; svět, který žije podle vlastních pravidel, ne podle zákonů
Lucka a další ženy ze vsi – Eliščiny průvodkyně cizím světem
vojáci a fronta – přicházejí až v závěru a horský svět rozbijí

Vypravěč:

Ich-forma; vypráví Eliška, tedy pohled vzdělané měšťačky na svět, kterému zpočátku vůbec nerozumí

Vyprávěcí způsoby:

Retrospektivní vyprávění v první osobě; napětí staví na kulturním střetu a na tom, jak se hrdinčino hodnocení okolí postupně obrací

Typy promluv:

ich-forma vypravěčky – nosná
dialog – ve valašském nářečí u vesničanů, spisovně u Elišky
vnitřní monolog – hrdinčiny úvahy a přehodnocování
vložené povídky ze Želar

Obsah:

Eliška pracuje jako zdravotní sestra ve městě a spolupracuje s odbojem. Studovala medicínu, ale studia nedokončila. Když je její skupina prozrazena, musí okamžitě zmizet a nechat za sebou celý dosavadní život včetně muže, kterého miluje.

Odboj jí připraví úkryt, s nímž nepočítala: má se provdat za Jozu, dřevorubce z horské vsi Želary, kterému kdysi ve špitále pomáhala při transfuzi. Dostane nové jméno – Hanule – a s cizím mužem odjíždí do hor.

Želary jsou svět, jaký nikdy neviděla. Bez elektřiny, bez lékaře, s vlastní morálkou a vlastní spravedlností. Ženy tu tvrdě pracují a mlčí, muži pijí a bijí, nemoci léčí kořenářka. Eliška, zvyklá na město a na knihy, se cítí jako v jiném století a pohrdá tím.

Joza je zprvu člověk, kterého se bojí. Je mohutný, mlčenlivý a naprosto nečitelný. Postupně ale zjišťuje, že je slušnější než většina lidí, které znala – nikdy jí neublíží, nic si nevynutí a stará se o ni způsobem, který nedává najevo slovy.

Její pohled na ves se obrací. Naučí se rozumět tomu, proč tam lidé žijí, jak žijí, a začne být užitečná – ošetřuje, rodí děti, pomáhá. Přijme jméno Hanule i to, že sem patří. Ze smluveného manželství se stane skutečné.

Pak dorazí fronta. Do hor přijdou vojáci a to, co se před válkou schovávalo, ji nakonec nepřežije. Konec knihy je tvrdý a nesentimentální: štěstí, které Eliška našla tam, kde ho vůbec nehledala, trvá jen tak dlouho, dokud si Želar nikdo nevšimne.

Jazykové prostředky:

spisovná čeština ve vypravěčském pásmu
valašské nářečí v řeči vesničanů – silný charakterizační prostředek
lékařská terminologie v Eliščiných pasážích
lidová rčení, pověry a kletby
úsporné, přesné věty
lyrické popisy hor a přírody

Tropy a figury:

kontrast – město a hory, vzdělání a instinkt, slova a činy
symbol – Želary jako místo mimo dějiny, kam válka dolehne až nakonec
gradace – z odporu se stane respekt a nakonec láska
ironie osudu – nucený sňatek přinese to, co dobrovolný vztah nedal
personifikace přírody a živlů
tragický zvrat v závěru

Květa Legátová

Květa Legátová (1919–2012), vlastním jménem Věra Hofmanová, česká prozaička. Většinu života učila na venkovských školách a psala jen do šuplíku nebo pod pseudonymy; prosadila se až v jedenaosmdesáti letech. Za Želary získala Magnesii Literu Kniha roku; film Ondřeje Trojana podle nich byl nominován na Oscara.

Další autorova díla:

Jozova Hanule
Nic není tak prosté
Mušle a jiné odposlechnuté příběhy
Korata

Literární kontext:

Česká próza počátku 21. století. Kniha spojuje válečné téma s tradicí venkovské prózy (Karolina Světlá, Květoslav Legátová sama odkazuje k baladickému ladění) a patří k nejúspěšnějším českým prózám posledních dvou desetiletí.

FAQ k maturitě

Co si mám z rozboru díla zapamatovat jako první?

Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.

Jak nejlépe mluvit o autorovi a literárním kontextu?

Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.

Jak tento rozbor propojit s další přípravou?

Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.