Politologické pojednání o tom, jak získat a udržet moc; analýza reálné politiky oproštěné od morálky a ideálů.
Motivy:
moc a její udržení
účel světí prostředky
ctnost (virtù) vs. štěstěna (fortuna)
lev a liška (síla a lest)
armáda (vlastní vs. žoldnéřská)
sjednocení Itálie
Prostor děje:
Itálie (renesanční městské státy, Florencie).
Čas děje:
Počátek 16. století (napsáno 1513).
Kompozice:
Traktát (odborné pojednání) rozdělený do 26 kapitol. Logická struktura - typy vlád, jak je získat, jak je udržet, vojenské otázky, vlastnosti vladaře, výzva k sjednocení.
Literární druh:
Odborná literatura (věcná)
Literární žánr:
Politický traktát / Speculum principis (zrcadlo knížat - ale naruby)
Postavy:
Vladař (ideální typ) – Nemá jméno; musí být pragmatický, rozhodný, bezohledný, pokud je to nutné, ale měl by se jevit jako ctnostný; nesmí být nenáviděn lidem.
Cesare Borgia – Historická postava; Machiavelliho vzor schopného vladaře, který získal moc díky štěstí i schopnostem, ale nakonec doplatil na nepřízeň osudu; ukázka rozhodnosti a krutosti ve jménu řádu.
Lorenzo Medicejský – Adresát knihy; vládce Florencie, kterému Machiavelli dílo věnoval (snaha o získání přízně).
Chceš se na maturitu připravit pořádně?
Získej přístup k více než 500 kvalitním materiálům ze všech předmětů.
Vypravěč:
Autor (ich-forma v úvodu a závěru, jinak objektivní výklad).
Vyprávěcí způsoby:
Výklad, Argumentace, Historické příklady.
Typy promluv:
Rady a poučky – Přímočaré instrukce.
Historické exkurzy – Příklady ze starověkého Říma i současné Itálie.
Obsah:
Kniha je souborem rad panovníkovi. Machiavelli rozděluje státy na republiky a knížectví (dědičná a nová). Nejvíce se věnuje novým knížectvím, protože tam je udržení moci nejtěžší.
Hlavní myšlenky:
O vojsku: Vladař se musí spoléhat na vlastní vojsko (občany). Žoldnéři jsou drazí, nespolehliví a zbabělí. Pomocná vojska cizích mocností jsou nebezpečná (když prohrají, je konec, když vyhrají, jste jejich zajatcem).
O vlastnostech vladaře: Vladař by měl být raději obáván než milován (láska je vrtkavá, strach trvá), ale nesmí být nenáviděn. Měl by se jevit jako ctnostný, věřící a milosrdný, ale v případě nutnosti (státní zájem) musí umět jednat krutě, lhát a porušit slovo.
Lev a liška: Vladař musí kombinovat sílu (lev) a chytrost/lest (liška).
Virtù a Fortuna: Úspěch závisí na virtù (schopnosti, energii, dravosti vladaře) a fortuně (štěstěně/osudu). Štěstí přeje připraveným. Fortuna je jako žena – má ráda mladé a dravé muže, kteří ji zkrotí.
Účel a prostředky: Ačkoli fráze účel světí prostředky v knize doslovně není, vystihuje její podstatu. Pokud je cílem stabilita státu a blaho lidu, jsou ospravedlnitelné i nemorální činy (vražda oponentů, zrada), pokud jsou provedeny rychle a efektivně. Krutost se má udělat naráz, dobrodiní dávkovat postupně.
V poslední kapitole Machiavelli vášnivě vyzývá k osvobození Itálie od barbarů (cizích mocností) a k jejímu sjednocení pod silným vladařem (doufá v Medicejské). Kniha je tedy vlasteneckým manifestem.
Jazykové prostředky:
Střízlivý, analytický styl – Žádné ozdoby, jde o efektivitu sdělení.
Logická argumentace – Příčina a následek.
Metafory – Štěstěna jako žena (musí se bít), vladař jako lev a liška.
Tropy a figury:
Metafora – Vladař musí být liškou, aby poznal pasti, a lvem, aby zastrašil vlky.
Personifikace – Osud (Fortuna) jako řeka, která se dá regulovat hrázemi (přípravou).
Niccolò Machiavelli
Niccolò Machiavelli (1469–1527). Florentský politik, diplomat a filozof. Po pádu republiky a návratu Medicejských byl vyhnán a mučen. 'Vladaře' napsal ve vyhnanství ve snaze vrátit se do politiky. Je zakladatelem moderní politologie.
Další autorova díla:
Rozpravy o prvních deseti knihách Tita Livia
Dějiny Florencie
Mandragora (komedie)
Literární kontext:
Renesanční humanismus. Dílo bylo revoluční tím, že oddělilo politiku od etiky a náboženství (machiavellismus). Církev knihu dala na index zakázaných knih.