Studijní materiály
EXTRA Kontakt

Niccolò Machiavelli: Vladař - rozbor díla

Téma:

Politologické pojednání o tom, jak získat a udržet moc; analýza reálné politiky oproštěné od morálky a ideálů.


Motivy:

  • moc a její udržení
  • účel světí prostředky
  • ctnost (virtù) vs. štěstěna (fortuna)
  • lev a liška (síla a lest)
  • armáda (vlastní vs. žoldnéřská)
  • sjednocení Itálie

Prostor děje:

Itálie (renesanční městské státy, Florencie).


Čas děje:

Počátek 16. století (napsáno 1513).


Kompozice:

Traktát (odborné pojednání) rozdělený do 26 kapitol. Logická struktura - typy vlád, jak je získat, jak je udržet, vojenské otázky, vlastnosti vladaře, výzva k sjednocení.


Literární druh:

Odborná literatura (věcná)


Literární žánr:

Politický traktát / Speculum principis (zrcadlo knížat - ale naruby)


Postavy:

  • Vladař (ideální typ) – Nemá jméno; musí být pragmatický, rozhodný, bezohledný, pokud je to nutné, ale měl by se jevit jako ctnostný; nesmí být nenáviděn lidem.
  • Cesare Borgia – Historická postava; Machiavelliho vzor schopného vladaře, který získal moc díky štěstí i schopnostem, ale nakonec doplatil na nepřízeň osudu; ukázka rozhodnosti a krutosti ve jménu řádu.
  • Lorenzo Medicejský – Adresát knihy; vládce Florencie, kterému Machiavelli dílo věnoval (snaha o získání přízně).

Vypravěč:

Autor (ich-forma v úvodu a závěru, jinak objektivní výklad).


Vyprávěcí způsoby:

Výklad, Argumentace, Historické příklady.


Typy promluv:

  • Rady a poučky – Přímočaré instrukce.
  • Historické exkurzy – Příklady ze starověkého Říma i současné Itálie.

Obsah:

Kniha je souborem rad panovníkovi. Machiavelli rozděluje státy na republiky a knížectví (dědičná a nová). Nejvíce se věnuje novým knížectvím, protože tam je udržení moci nejtěžší.

Hlavní myšlenky:

  1. O vojsku: Vladař se musí spoléhat na vlastní vojsko (občany). Žoldnéři jsou drazí, nespolehliví a zbabělí. Pomocná vojska cizích mocností jsou nebezpečná (když prohrají, je konec, když vyhrají, jste jejich zajatcem).
  2. O vlastnostech vladaře: Vladař by měl být raději obáván než milován (láska je vrtkavá, strach trvá), ale nesmí být nenáviděn. Měl by se jevit jako ctnostný, věřící a milosrdný, ale v případě nutnosti (státní zájem) musí umět jednat krutě, lhát a porušit slovo.
  3. Lev a liška: Vladař musí kombinovat sílu (lev) a chytrost/lest (liška).
  4. Virtù a Fortuna: Úspěch závisí na virtù (schopnosti, energii, dravosti vladaře) a fortuně (štěstěně/osudu). Štěstí přeje připraveným. Fortuna je jako žena – má ráda mladé a dravé muže, kteří ji zkrotí.
  5. Účel a prostředky: Ačkoli fráze účel světí prostředky v knize doslovně není, vystihuje její podstatu. Pokud je cílem stabilita státu a blaho lidu, jsou ospravedlnitelné i nemorální činy (vražda oponentů, zrada), pokud jsou provedeny rychle a efektivně. Krutost se má udělat naráz, dobrodiní dávkovat postupně.

V poslední kapitole Machiavelli vášnivě vyzývá k osvobození Itálie od barbarů (cizích mocností) a k jejímu sjednocení pod silným vladařem (doufá v Medicejské). Kniha je tedy vlasteneckým manifestem.


Jazykové prostředky:

  • Střízlivý, analytický styl – Žádné ozdoby, jde o efektivitu sdělení.
  • Logická argumentace – Příčina a následek.
  • Metafory – Štěstěna jako žena (musí se bít), vladař jako lev a liška.

Tropy a figury:

  • Metafora – Vladař musí být liškou, aby poznal pasti, a lvem, aby zastrašil vlky.
  • Personifikace – Osud (Fortuna) jako řeka, která se dá regulovat hrázemi (přípravou).

Niccolò Machiavelli

Niccolò Machiavelli (1469–1527). Florentský politik, diplomat a filozof. Po pádu republiky a návratu Medicejských byl vyhnán a mučen. 'Vladaře' napsal ve vyhnanství ve snaze vrátit se do politiky. Je zakladatelem moderní politologie.


Další autorova díla:

  • Rozpravy o prvních deseti knihách Tita Livia
  • Dějiny Florencie
  • Mandragora (komedie)

Literární kontext:

Renesanční humanismus. Dílo bylo revoluční tím, že oddělilo politiku od etiky a náboženství (machiavellismus). Církev knihu dala na index zakázaných knih.


Další rozbory:

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců

Jan Neruda: Povídky malostranské

Karel Čapek: R.U.R.

Romain Rolland: Petr a Lucie

William Shakespeare: Hamlet, kralevic dánský