Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Nenaplněná a bezvýchodná (osudová) láska. Konflikt absolutních pocitů a zidealizované vášně s chladnou realitou rozumové a pokrytecké (svázané) feudální a měšťácké společností
Hluboká, vášnivá (ale beznadějná) milostná posedlost (Lotty), příroda (jako odraz nálady a útočiště před společností), světobol (Weltschmerz – pesimismus a bolest z bytí), utrpení, cit a následná sebevražda, pohrdání povrchními konvencemi šlechty
Německý venkov – malebné okolí městečka Waldheim
Konec 18. století (roky 1771–1772, rozmezí jednoho a půl roku)
Epistolární (román v dopisech). Děj se skládá téměř výhradně ze soukromých dopisů, které Werther píše svému důvěrnému příteli Vilémovi (Wilhelmovi). Ke konci zasáhne vypravěč-vydavatel, aby po smrti objektivně dopsal Wertherův závěr (sebevraždu)
Epika (silně lyrická a subjektivní)
Dopisový (epistolární) román
Ich-forma (přes dopisy). Naprosto subjektivní (vše vnímáme pouze skrze horečnatou psychiku a oči Werthera)
Expresivní a intimní písemné promluvy (monology v textu)
Román zachycuje formou dopisů zhruba rok a půl trvající životní fázi citlivého, osamělého mladého, ale vzdělaného úředníka a malíře Werthera. Aby utekl z města do klidu, usadí se ve vesnici Waldheim (blízko přírody). Z počátku jsou jeho dopisy (z května a léta) plné radosti, slunce a bezbřehého bloumání nad přírodou, která ho uchvacuje jako božské dílo. Zde najde děti a prosťáčky z vsi, kterým je blízko pro jejich upřímnost (kritizuje pýchu průměrné bohaté šlechty).
Na jednom venkovském tanečním plese poznává (s dětmi u kočáru) kouzelnou dceru místního správce, devatenáctiletou Lottu. V okamžiku k ní pocítí naprosto fanatickou, duchovní i milostnou nepozemskou vášeň. Lotta je krásná, starostlivá, avšak je již pevně zasnoubena se solidním a o dost starším úředníkem Albertem, který je právě na cestách.
Werther začíná být Lottou absolutně pohlcen. Navštěvuje ji neustále a žije jen pro ty okamžiky (hrají si s dětmi, čtou). Když se snoubenec Albert vrátí domů (který na Werthera nijak nežárlí a přátelí se s ním), začíná do Wertherovy jarní bubliny štěstí prosakovat sžíravá bolest. Pozná, že nemůže Lottu vlastnit a sdílet fyzicky. Vilém (jeho přítel) mu v dopisech radí jedinou racionální věc v psychické krizi: aby sbalil věci a odjel, buď si ji zkusil vydobýt s mečem, nebo utekl.
Werther poslechne rozum a s těžkým srdcem skutečně z Waldheimu potají odjede. Nastoupí jako vzdělaný konzulátní úředník na vyslanectví u knížete u hraběte u dvora na ambasádě v jiném městě. Práce u vládního stolu plná razítek, a především prázdného chladného šosáctví a ponižující hrubé stavovské nadřazenosti šlechty (kdy je ze šlechtického večírku, coby prostý měšťan, nezdvořile, i s narážkami poníženě vyhozen) jej definitivně rozbijí a za pár měsíců podává (i z prázdnoty depresí o Lottě) demisi a vrací se znovu fatálně za ní do Waldheimu (jak noční hmyz za plamenem do záhuby, nehledě na vše).
Lotta a Albert jsou mezitím sezdáni jako manželé, čímž už veškerá naděje pro něj hasne. Příroda kolem Waldheimu na podzim shnije, povodně a bláta s mrazy se stávají obřím obrazem (pesimismu) do jeho dopisů, v nichž v mánii, bezmoci blouzní o absolutní nicotnosti („člověk padající jako suchý list do tmy“). Navíc se mu zhroutí psychika, neboť ho Lotta obezřetně a nekompromisně ve jménu počestnosti požádá, aby se jí vyhýbal a navštěvoval je jen s rozmyslem o Vánocích u hostů.
Werther propadne v myšlence k sebevražedným plánům, jako k absolutní svobodě. Navštíví Lottu o samotě v době před Vánoci (přes zákaz), oba při předčítání hrozivého skotského eposu o (Ossianovi) vybuchnou obřím potlačovaným citem a v plačícím záchvatu zmatku se prudce, bláznivě naposled vroucně políbí. Vyděšená a plačící Lotta (plná obří viny k manželovi) prchá na zámek pod klíč a odmítá ho navždy pustit (zapřísahá a odhání ho navždy a křičí “Vy mě víc nikdy, nikdy nespatříte”).
Zničený (ale klidný) Werther si v pokoji napíše obří, patetický a vášnivý dopis na rozloučenou (kde mluví o hrdosti, oběti, snaze vyrovnat se Bohu, kde obhajuje sebevraždu nikoli jako srabství, nýbrž jako nemožnost nemoci dýchat). Napíše sluhovi k Albertovi chladný zdvořilostní lístek, „zda mu zapůjčí ke krátké zítřejší lovecké cestě dvě jeho lovecké pistole na prach“. Zdrcená ale poctivá Lotta je bez pohnutí muži (s chvěním o strach) s prachem a koulemi odevzdá sluhovi do pytlíku a pošle jemu. Kolem půlnoci se ve žluto-modrém obleku s knihou otevřeného (Emilie Galotti na stole) střelí u stolu nad pravé oko do hlavy z těžkého utrpení. Umírá velmi tvrdě – ráno ho najde se sypajícím se mozkem sluha ještě chroptícího u židle. Doktor ho prohlédne s bezmocí, na oběd (ve dvanáct hodin) zemře na následky a z žalu s ním umře kousek doby. Kněz chladně zakazuje obřady a bez zpěvu nebo církve, neboť šlo o sebevraha, ho na pokyn Alberta jen hrobníci za děsného neklidu Lotty tiše zakopou potmě ke kořenům u dubu do vlhka na venkovní samotě.
Johann Wolfgang von Goethe (1749–1832) byl geniální německý básník, filozof, vědec. Román napsal na základě obrovského osobního zlomu a vášnivé (nešťastné) lásky ve 24 letech během pár týdnů, přičemž se stylizoval do zamilovanosti vlastního zjištění, že dívka je zadána pro přítele Kestnera. Postavu spojil s reálným mužem Jerusalmem, který se nešťastně kvůli dluhům a lásce na studiu skutečně zastřelil z vypůjčené zbraně.
Německé hnutí literární (Předromantismus) zvané *Sturm und Drang* (Bouře a vzdor), cca 1774. Hnutí upřednostňovalo emoce, srdce, nespoutanou originalitu nad osvícenským nudným kalkulačním rozumem. Kniha byla absolutní (evropský) globální trhák – statisíce mladých můžu četly Werthera (objevila se „Wertherovská horečka“, mládež se oblékala po něm do modrého fraku se žlutou vestou) a nastala i první velká vlna mladistvých sebevražd z nešťastné lásky (mnoho kostelních obcí ji raději zakazovalo pro škodlivost u dětí).
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.