Carlo Goldoni: Sluha dvou pánů - rozbor díla

Téma:

Vynalézavost prostého člověka v boji o jídlo a peníze, kritika starých společenských konvencí.

Motivy:

• sloužení (dvěma pánům najednou)
• hlad (hlavní motivace Truffaldina)
• láska (překonávající překážky)
• záměna identity a převlek
• peníze a zisk
• manželský slib
• nedorozumění a situační komika

Prostor děje:

Itálie, Benátky (hostinec, dům Pantalona).

Čas děje:

Polovina 18. století.

Kompozice:

Klasická komedie o 3 dějstvích. Děj je založen na záměnách, nedorozuměních a Truffaldinově improvizaci.

Literární druh:

Drama

Literární žánr:

Komedie (navazuje na tradici Commedia dell'arte)

Postavy:

• Truffaldino – Hlavní postava. Sluha. Je mazaný, vtipný, ale jeho hlavní motivací je hlad a touha po penězích. Je to popleta a lhář. Způsobuje všechny zápletky tím, že slouží dvěma pánům najednou, aby dostal dvojí plat (a dvojí jídlo).
• Beatrice Rasponiová – První pán (v přestrojení za svého mrtvého bratra Federiga). Energická, odvážná žena z Turína. Hledá v Benátkách svého milence Florinda.
• Florindo Aretusi – Druhý pán. Milenec Beatrice. Uprchl z Turína, protože si myslí, že v souboji zabil jejího bratra Federiga. Skrývá se ve stejném hostinci.
• Pantalone Dei Bisognosi – Starý benátský obchodník. Lakomý, ale v jádru dobrosrdečný. Otec Clarice. Chce dodržet slovo dané otci Beatrice.
• Clarice – Dcera Pantalona. Miluje Silvia, ale byla zaslíbena Federigovi (bratrovi Beatrice). Je zoufalá ze situace.
• Silvio Lombardi – Milenec Clarice. Žárlivý, horkokrevný, snadno se urazí.
• Smeraldina – Služka Clarice. Vtipná, pragmatická, stojí nohama na zemi. Zamiluje se do Truffaldina.

Vypravěč:

Dílo je drama (dle šablony - ani jedno).

Vyprávěcí způsoby:

Nelze aplikovat (drama).

Typy promluv:

• Dialogy – Rychlé, vtipné slovní výměny.
• Monology (stranou) – Truffaldino často komentuje děj směrem k publiku, radí se s ním a odhaluje své plány.
• Situační komika a gagy – Důležitější než slovo (např. slavná scéna, kdy Truffaldino servíruje večeři oběma pánům najednou).

Obsah:

Hladový a mazaný sluha Truffaldino dorazí do Benátek. Nechá se najmout jako sluha u muže, který je ve skutečnosti Beatrice Rasponiová v převleku za svého mrtvého bratra Federiga. Beatrice přijela hledat svého milence Florinda a také vyzvednout peníze od obchodníka Pantalona, který byl jejímu bratrovi dlužen.

Krátce poté potká Truffaldino na ulici dalšího pána, Florinda Aretusiho (který je hledaným milencem Beatrice), a aniž by opustil prvního pána, nechá se najmout i jím. Jeho plán je jednoduchý: bude sloužit oběma, pobírat dvojí plat a hlavně dostávat dvojí jídlo. Oba pánové se shodou okolností ubytují ve stejném hostinci.

Truffaldinova snaha sloužit dvěma pánům najednou, aniž by se navzájem dozvěděli, roztáčí kolotoč komických nedorozumění. Poplete jejich dopisy, zavazadla a v nejslavnější scéně se pokouší servírovat večeři oběma pánům současně ve dvou různých pokojích.

Mezitím se řeší druhá zápletka: Pantalone slíbil svou dceru Clarici mrtvému Federigovi (bratrovi Beatrice). Nyní, když je Federigo mrtvý, ji chce provdat za Silvia, kterého Clarice miluje. Když se však objeví Beatrice v převleku za Federiga a trvá na sňatku (aby získala peníze), nastane zmatek. Silvio žárlí, Pantalone je zoufalý.

Nakonec jsou všechny identity odhaleny. Beatrice a Florindo se šťastně shledají (ukáže se, že Florindo jejího bratra nezabil). Clarice si může vzít Silvia. A Truffaldino, jehož dvojí hra je prozrazena, si vyprosí odpuštění a získá ruku služky Smeraldiny.

Jazykové prostředky:

• Hovorový jazyk, dialekt (v originále).
• Situační komika – Humor nevzniká ani tak ze slov, jako z činů (záměna dopisů, schovávání).
• Nadsázka (Hyperbola) – Zejména v Truffaldinově popisu hladu.
• Improvizace – Ačkoliv Goldoni text sepsal, role Truffaldina stále počítá s hereckou improvizací a gagy.

Tropy a figury:

• Ironie (situační) – Oba pánové bydlí ve stejném hostinci a nevědí o sobě, hledají se.
• Hyperbola – Truffaldinův hlad.
• Apostrofa – Oslovování publika.

Carlo Goldoni

Carlo Goldoni (1707–1793) byl významný italský (benátský) dramatik. Je považován za reformátora italské komedie. V jeho době vládla tzv. Commedia dell'arte, což bylo improvizované divadlo s ustálenými maskami (Harlekýn, Pantalone...). Goldoni chtěl divadlo přiblížit realitě. Začal psát pevné texty, odstranil masky a zaměřil se na psychologii postav a kritiku mravů. 'Sluha dvou pánů' (1745) je jeho nejslavnější hra, která ještě mistrně kombinuje prvky staré Commedia dell'arte (postava Truffaldina, který je variací na Harlekýna) s novou, realističtější zápletkou.

Další autorova díla:

• Poprask na laguně
• Chytrá vdova
• Mirandolina

Literární kontext:

Dílo spadá do období osvícenství v Itálii. Je klíčovým dílem v rámci tzv. Goldoniho reformy divadla. Goldoni se snažil povýšit komedii z pouhé lidové zábavy (plné gagů a vulgarit) na seriózní literární žánr, který by (podobně jako Molière ve Francii) kritizoval společnost. 'Sluha dvou pánů' je dokonalým kompromisem – zachovává lidovou živelnost, ale dává jí pevný řád a realističtější motivace.

Další rozbory:

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců

Jan Neruda: Povídky malostranské

Karel Čapek: R.U.R.

Romain Rolland: Petr a Lucie

William Shakespeare: Hamlet, kralevic dánský