Publius Ovidius Naso: Proměny - rozbor díla

Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.

E-kniha

Rychlá navigace:

Téma:

Souvislé vyprávění mýtů od stvoření světa po Caesarovo zbožštění, spojené jediným motivem – vším prostupuje proměna tvaru; antická encyklopedie mýtů v jednom eposu

Motivy:

Proměna tvaru, stvoření světa a čtyři věky, potopa, bohové a smrtelníci, trest za zpupnost, láska a její následky, Daidalos a Ikaros, Orfeus a Eurydika, Pygmalion, Narcis a Echo

Prostor děje:

Antický svět – Olymp, Řecko, Malá Asie, Kréta, podsvětí, nakonec Řím; prostor se mění s každým příběhem

Čas děje:

Od stvoření světa po autorovu současnost (vláda císaře Augusta); dílo vzniklo kolem roku 8 n. l., krátce před básníkovým vyhnanstvím

Kompozice:

Patnáct knih v hexametru, přes dvě stě padesát mýtů. Příběhy nejsou oddělené – jeden plynule přechází v druhý pomocí spojujících motivů, postav nebo vypravěčů, takže celek působí jako nepřerušený proud

Literární druh:

epika

Literární žánr:

mytologický epos

Postavy:

bohové – Jupiter, Apollo, Diana, Venuše a další; jednají jako lidé, jen s mocí trestat
Daidalos a Ikaros – vynálezce a jeho syn, který přeletěl příliš blízko slunci
Orfeus – pěvec, který si šel pro ženu do podsvětí a ohlédl se
Narcis a Echo – chlapec zamilovaný do vlastního odrazu a nymfa, které zbyl jen hlas
Pygmalion – sochař, jehož socha ožila
Faethón – syn boha slunce, který nezvládl otcův vůz
Filemon a Baucis – starý chudý pár, který pohostí bohy a je odměněn
Midas – král, jemuž se v ruce měnilo vše ve zlato

Vypravěč:

Vševědoucí vypravěč-básník; často předává slovo postavám, které vyprávějí další příběhy, takže vzniká vyprávění ve vyprávění

Vyprávěcí způsoby:

Řetězení příběhů (nikoli oddělené kapitoly, ale plynulé přechody), vyprávění ve vyprávění, střídání tónů od tragického po komický

Typy promluv:

vypravěčské pásmo v hexametru – nosné
vložená vyprávění postav
monolog – nářky a prosby proměňovaných
dialog mezi bohy a smrtelníky
závěrečná autorská promluva o nesmrtelnosti díla

Obsah:

Epos otevírá stvoření světa: z beztvarého chaosu vznikne řád, oddělí se země, moře a nebe. Následují čtyři věky lidstva – zlatý, stříbrný, bronzový a železný – od dokonalé nevinnosti k současné zkaženosti. Jupiter, znechucen lidmi, sešle potopu, kterou přežijí jen Deukalion a Pyrrha a z kamenů obnoví lidské pokolení.

Odtud se rozbíhá přes dvě stě padesát mýtů, které do sebe zapadají tak, že jeden plynule přechází v druhý. Spojuje je jediné: v každém někdo změní tvar.

Nejznámější příběhy zná dodnes každý. Daidalos vyrobí křídla a jeho syn Ikaros vzlétne příliš vysoko, vosk se roztaví a chlapec spadne do moře. Faethón si vyprosí od otce Slunce jeho vůz, nezvládne koně a spálí půl země. Narcis se zamiluje do vlastního odrazu ve vodě a promění se v květinu; nymfa Echo, která ho milovala, se ztrácí, až z ní zbude jen hlas.

Orfeus svou hrou obměkčí i podsvětí a dostane Eurydiku zpět s jedinou podmínkou – neohlédnout se. Ohlédne se. Když ho později roztrhají bakchantky, jeho hlava plující po řece stále zpívá.

Pygmalion, sochař znechucený ženami, vytesá sochu tak krásnou, že se do ní zamiluje; Venuše ji na jeho prosbu oživí. Král Midas si vyžádá dar, aby se vše, čeho se dotkne, měnilo ve zlato, a málem umře hlady. Chudí staříci Filemon a Baucis jako jediní pohostí bohy v přestrojení a jsou odměněni tím, že smějí zemřít v tutéž chvíli – promění se ve dva stromy rostoucí vedle sebe.

Proměna má vždy důvod. Bývá trestem za zpupnost (Arachné utká lepší koberec než bohyně a stane se pavoukem), únikem před násilím (Dafné se před Apollónem promění ve vavřín) nebo odměnou.

Poslední knihy přecházejí od mýtu k římským dějinám a končí zbožštěním Julia Caesara a chválou Augusta. Úplný závěr patří básníkovi samému: prohlašuje, že vytvořil dílo, které nezničí ani oheň, ani meč, ani čas, a že bude žít dál ve svých verších. V tom měl pravdu.

Jazykové prostředky:

daktylský hexametr – klasické epické metrum
vytříbená latina, v překladu vysoký styl
bohatá obraznost a přirovnání
mytologické názvy, jména a přívlastky
detailní, téměř fyziologické popisy proměn
střídání patosu a lehké ironie

Tropy a figury:

metamorfóza jako ústřední motiv i kompoziční princip
personifikace přírodních sil a abstraktních pojmů
přirovnání (homérského typu)
symbol – proměna jako trest, únik i vykoupení
gradace v popisech proměn
epiteton constans – ustálené básnické přívlastky

Publius Ovidius Naso

Publius Ovidius Naso (43 př. n. l. – 17 n. l.), římský básník zlatého věku latinské literatury. Proslul milostnou poezií (Umění milovat). Roku 8 n. l. ho císař Augustus z neznámých důvodů vykázal do Tomidy u Černého moře, kde po letech zemřel. Proměny dokončil těsně před vyhnanstvím a podle vlastních slov je chtěl spálit.

Další autorova díla:

Umění milovat
Lásky
Listy heroin
Žalozpěvy
Kalendář (Fasti)

Literární kontext:

Antická římská literatura, zlatý věk. Proměny se staly hlavním zdrojem, z něhož evropská kultura čerpala znalost antických mýtů – bez nich by nebyla renesanční malba ani většina barokní a klasicistní literatury. Shakespeare, Dante i Kafka na ně přímo navazují.

FAQ k maturitě

Co si mám z rozboru díla zapamatovat jako první?

Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.

Jak nejlépe mluvit o autorovi a literárním kontextu?

Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.

Jak tento rozbor propojit s další přípravou?

Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.