Bernhard Schlink: Předčítač - rozbor díla

Téma:

Vyrovnávání se s německou vinou za holocaust (druhá generace); vztah mezi vinou, tajemstvím, láskou a vzděláním.

Motivy:

• vina (kolektivní i individuální)
• holocaust (proces s dozorkyněmi)
• tajemství (negramotnost)
• láska (nerovný vztah)
• předčítání (jako akt lásky i vzdělání)
• morální dilema
• právo a spravedlnost
• paměť a vzpomínky

Prostor děje:

Německo (Heidelberg, Berlín).

Čas děje:

Retrospektivní, rozděleno do tří částí - 1. 50. léta (vztah), 2. 60. léta (soudní proces), 3. 80. léta (vyrovnání se s minulostí).

Kompozice:

Chronologická, rozdělená do 3 částí. Retrospektivní vyprávění hlavního hrdiny.

Literární druh:

Epika

Literární žánr:

Psychologický román (s tématem holocaustu)

Postavy:

• Michael Berg – Vypravěč; citlivý, intelektuálně založený. V 15 letech prožil formativní milostný vztah s Hannou. Později jako student práv ji znovu potkává u soudu. Celý život je tímto vztahem a jejím tajemstvím poznamenán, nedokáže navázat normální vztahy.
• Hanna Schmitzová – O 21 let starší než Michael; pracuje jako průvodčí. Je dominantní, tajemná, hrdá a zároveň zranitelná. Byla dozorkyní v koncentračním táboře. Jejím největším tajemstvím je, že je negramotná, a stydí se za to víc než za své zločiny.

Vypravěč:

Ich-forma (Michael Berg).

Vyprávěcí způsoby:

Vyprávěcí (líčení vzpomínek), Úvahový (dominantní – Michaelovy filozofické a morální reflexe o vině, právu a jeho vztahu k Hanně).

Typy promluv:

• Pásmo vypravěče – Převažuje Michaelovo vzpomínání a reflexe.
• Vnitřní monology – Michaelovy analýzy jeho dilemat.
• Dialogy – V první části (Michael a Hanna), ve druhé části (soudní přelíčení).

Obsah:

Román je retrospektivní zpovědí vypravěče Michaela Berga a je rozdělen do tří částí.

V první části vzpomíná na rok 1958, kdy mu bylo 15 let. Poté, co onemocní žloutenkou, se o něj na ulici postará o 21 let starší žena, průvodčí Hanna Schmitzová. Po uzdravení ji vyhledá a vznikne mezi nimi tajný, vášnivý milostný poměr. Jejich vztah má pevný rituál: Michael jí musí před každým milováním předčítat z knih, které probírá ve škole (Homéra, Čechova). Hanna je dominantní, ale v některých situacích nejistá. Jednoho dne bez vysvětlení zmizí.

Ve druhé části je Michael o několik let starší, student práv. V rámci semináře sleduje soudní proces s bývalými dozorkyněmi z koncentračního tábora. S hrůzou mezi nimi poznává Hannu. Spolu s ostatními je obviněna z válečných zločinů, především z toho, že během pochodu smrti nechaly v zamčeném kostele uhořet stovky židovských žen. Hanna se brání neobratně a převezme na sebe hlavní vinu za sepsání lživé zprávy. Michael si během procesu uvědomí její strašlivé tajemství: Hanna je negramotná. Stydí se za to tak moc, že raději přijme doživotní trest, než aby přiznala, že nemohla sepsat onu zprávu. Michael stojí před morálním dilematem, zda má soudu její tajemství prozradit (a tím jí pomoci), ale nakonec mlčí.

Ve třetí části, o mnoho let později, se Michael, nyní rozvedený historik práva, snaží s traumatem vyrovnat. Začne Hanně do vězení nahrávat audiokazety, na kterých jí předčítá knihy. Hanna se pomocí knih a kazet sama naučí číst a psát. Když má být po dvaceti letech propuštěna, Michael je její jediný kontakt. Navštíví ji, ale jejich setkání je chladné. Den před propuštěním se Hanna ve své cele oběsí. V testamentu odkazuje své peníze přeživší z hořícího kostela.

Jazykové prostředky:

• Věcný, střízlivý, analytický styl – Kontrastuje s emotivním a morálně složitým tématem.
• Intelektuální jazyk – Odpovídá vzdělání vypravěče (právníka, historika).
• Střídmost – Autor nehodnotí, pouze klade otázky a popisuje.
• Symbolika – Klíčová pro pochopení díla.
• Intertextualita – Odkazy na díla, která Michael Hanně předčítá (Homér, Tolstoj).

Tropy a figury:

• {"Symbol – Negramotnost"=>"Může symbolizovat morální slepotu, neschopnost číst svět, nebo obecně selhání vzdělání."}
• {"Symbol – Předčítání"=>"Akt lásky, intimity, ale také způsob, jak Hanna získává vědění z druhé ruky, aniž by převzala odpovědnost."}
• Tragická ironie – Hanna se stydí za negramotnost, ale ne za vraždy.
• Morální paradox – Michaelovo dilema (má ji odhalením negramotnosti zachránit před plnou vinou?).

Bernhard Schlink

Bernhard Schlink (nar. 1944) je německý spisovatel a profesor práva (specialista na ústavní a správní právo). Jeho právnické vzdělání silně ovlivňuje jeho literární tvorbu, která se často zabývá tématy práva, viny a spravedlnosti. 'Předčítač' (1995) se stal okamžitě po vydání mezinárodním bestsellerem a byl přeložen do desítek jazyků. Patří k nejvýznamnějším německým autorům generace, která se vyrovnává s dědictvím nacismu.

Další autorova díla:

• Útěk z lásky
• Selbova spravedlnost (detektivní román)
• Víkend

Literární kontext:

Dílo patří do německé literatury 'vyrovnávání se s minulostí' (Vergangenheitsbewältigung). Román (1995) je klíčovým dílem, které se zaměřuje na druhou generaci – na děti pachatelů a na to, jak se mají vyrovnat s vinou svých rodičů. Kniha byla kontroverzní, protože polidšťuje pachatelku holocaustu a ukazuje ji jako milenku a oběť vlastního tajemství (negramotnosti). Dílo klade složité otázky o kolektivní vině, porozumění a odsouzení. Román byl úspěšně zfilmován (The Reader, 2008).

Další rozbory:

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců

Jan Neruda: Povídky malostranské

Karel Čapek: R.U.R.

Romain Rolland: Petr a Lucie

William Shakespeare: Hamlet, kralevic dánský