Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Konverzace, ve které se mluví bez ustání a neřekne se nic; absurdní drama o vyprázdněném jazyce a o lidech, kteří jsou zaměnitelní
Prázdná konverzace, měšťanská domácnost, rozpad jazyka, zaměnitelnost lidí, hodiny bijící nesmyslně, manželé, kteří se nepoznají, hasič, banální fráze, cyklický děj, nesmysl jako diagnóza
Anglický měšťanský interiér – salon s křesly, hodinami a vším, co k tomu patří; jediné místo celé hry
Neurčený současný čas; hra měla premiéru roku 1950 v Paříži
Jednoaktovka o jedenácti výstupech bez zápletky. Nemá expozici, konflikt ani rozuzlení; končí tam, kde začala, jen s vyměněnými postavami – děj je kruhový a může běžet donekonečna
drama
absurdní drama (autor ji nazval antihrou)
Drama nemá vypravěče
Absurdní divadlo: rozklad dramatické formy zevnitř. Dialog postupně ztrácí smysl, až se rozpadne na jednotlivá slova a slabiky
V anglickém salonu sedí manželé Smithovi. Paní Smithová vede monolog o tom, co měli k večeři, kde bydlí a co dělá doktor; její muž občas přispěje replikou, která tomu odporuje. Hodiny bijí sedmnáctkrát a paní Smithová konstatuje, že je devět.
Rozvine se konverzace o jistém Bobbym Watsonovi, jehož jméno má v rodině úplně každý – manželka, děti, tety i strýcové se všichni jmenují Bobby Watson. Rozhovor postupně ztrácí jakoukoli soudržnost, aniž by si toho kdokoli všiml.
Přicházejí hosté, manželé Martinovi. Zůstanou spolu o samotě a začnou zdvořilý rozhovor s cizincem. Postupně zjišťují, že oba přijeli z Manchesteru, jeli stejným vlakem, bydlí v témž domě, ve stejném patře, ve stejném bytě, spí ve stejné posteli a mají dceru s bílým a červeným okem. Z toho vyvodí, že jsou zřejmě manželé, a padnou si do náruče. Služka Mary pak divákovi sdělí, že se spletli a nejsou to oni.
Zazvoní zvonek, ale za dveřmi nikdo není. Když se to opakuje potřetí, vypukne mezi manželi vážná debata o tom, jestli zvonění znamená, že za dveřmi někdo je, nebo naopak že tam nikdo není.
Nakonec přijde velitel hasičů. Hledá požár, jenže žádný nemá, a tak zůstane a vypráví anekdoty, které nemají pointu ani smysl. Služka Mary prohlásí, že se ve skutečnosti jmenuje Sherlock Holmes, a přednese báseň o ohni. V jedné jediné replice se mimochodem zmíní plešatá zpěvačka – jinak se v celé hře neobjeví.
Hasič odejde a konverzace se hroutí. Postavy chrlí přísloví bez souvislosti, pak jednotlivá slova, pak už jen slabiky a hlásky, řvou na sebe a scéna končí ve tmě.
Když se rozsvítí, sedí v salonu manželé Martinovi a pronášejí přesně tytéž repliky, kterými hru zahájili Smithovi. Nic se nestalo, nic nekončí a všechno může začít znovu – s kýmkoli.
Eugène Ionesco (1909–1994), francouzský dramatik rumunského původu, spolu se Samuelem Beckettem hlavní představitel absurdního dramata. Nápad na Plešatou zpěvačku dostal, když se učil anglicky z konverzační příručky a uvědomil si, jak absurdní jsou věty, které si v ní postavy vyměňují. Od roku 1957 se hra hraje v pařížském Théâtre de la Huchette nepřetržitě dodnes.
Francouzské absurdní drama padesátých let 20. století. Spolu s Beckettovým Čekáním na Godota zakládá celý směr, který navazuje na existencialismus a na zkušenost druhé světové války: svět nedává smysl a jazyk, kterým o něm mluvíme, je prázdný.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.