Honoré de Balzac: Otec Goriot - rozbor díla

Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.

E-kniha (300 stran)

Rychlá navigace:

Téma:

Opicející se patologická obětavá mateřsko/otcovská láska, zničená morálním hyenismem rozpadlé pařížské elity v honbě za penězi a slávou

Motivy:

Opičí láska k bezcitným vlastním dětem, šplh a postup po společenském kariérním žebříčku (pomocí tajných vztahů s ženami) a prodejnost mravů (Rastignac), chudoba, zatuchlý pension paní Vauquerové versus vysoká salony Paříže (bály, hedvábí, dostavníky), podsvětí pařížského zločinu a peníze

Prostor děje:

Francie, Paříž (pension Vauquer, pařížské luxusní měšťanské i šlechtické plesy)

Čas děje:

Kolem r. 1819 (doba restaurace)

Kompozice:

Dvě naprosto paralelně propojené roviny a linie. Linie mladého studenta hledajícího bohatství a iluze slávy prolíná s linií otce Goriota (kterého jeho vznešené dcery neznají a ničí na dřeň). Typický popisný a pomalý detailní rozběh prostor (pensionu s špinavými stoly)

Literární druh:

Epika

Literární žánr:

Realistický kritický a sociální román

Postavy:

Jean-Joachim Goriot [Otec Goriot] – Stárnoucí, kdysi milionář a podnikatel-výrobce (obchodník s nudlemi), naprosto milosrdně až opičí láskou se sebeupálí ve vyždímání na smrt vlastním bezpáteřným dcerám – oběma dcerám poskytl závratné statisíce do svatby, stal se nepohodlným pro vznešené paťouské zety kvůli přízemnímu titulu řemeslníka. Nakonec zchudne a s radostí si pro blaho dcer odpírá teplou košili do krve a tajně prohrabává pro peníze své lžíce a stříbrné kování. Umírá zapomenutý a odložený jako starý dobytek na holé tvrdé podlaze z penzionu bez dcery na blízku.
Evžen de Rastignac – Chudý student práv (coby vyslaný synek z provinciální zemánské gaskoňské rodiny, sestry na něj tajně a obětavě skládají franky do dopisů na čistý oblek). Skvělý klíč postavy celého Balzacova opusu Lidská komedie. Prochází bolestným morálním vývojem; přijede naivně do Paříže a zjišťuje, jak cynicky tvrdá džungle zkázy a hnusné falešnosti (za peníze vlivem krásy na zkažené šlechtičny sňatků v ložnicích) se tvoří pro cesty na vrchol v salonech; postupně po pochování otce cyničtí, učí se, zatvrzuje se na „nezkrotný boj se zlem velkoměsta“.
Vautrin [Trompe-la-Mort, Smrtijed, vl. jménem Jacques Collin] – Uteklý brutální rabiát a trestanec skrývající se u galejníků z Toulonu; temný, démonický zjev proslulý, vysoce chladným analytickým pohledem podsvětí vládne v panzionu a vidí věci pravdivě, odhalí zvrhlost a pokrytectví boháčů; zkouší Rastignaca manipulovat do obřích zisků a do naprostého odhodlání zla a krutosti. Chtěl zprostředkovat sjednání výnosné vraždy do rande pro studenta.
Anastázie de Restaud a Delfína de Nucingen – Goriotovy provdané, sobecké a nesmírně elegantní, bohaté avšak absolutně falešné kruté (materiálně, sobecky myslící) dcery. Jedna si vzala vznešenou (šlechtice), druhá pro velký vztek a pocit ošizení majetného barona bankéře. Za sebou obírají tatínka a soupeří v nevěře u svých exkluzivních pařížských milenců s cílem dluhů.

Vypravěč:

Er-forma, absolutní realistický rozhled vševědoucího pozorovatele (s chladnými filozofujícími popisy na odhalení špíny světa a buržoazní kruté krasy)

Vyprávěcí způsoby:

Zdlouhavé mistrovské, neuvěřitelné analyticky realistické vizuální obrazy hniloby zatuchlé stravy v hrubém domě i perel na plese

Typy promluv:

Plamenné monology (a cynicky svůdné proslovy a plány) trestance Vautrina učícího zlo
Agresivní, lísavé, srdcervoucí (poštovné o groš, opilé k smrti) Goriotovy breky blázna prosící své milované bezpáteřné chladné holčičky o pusu k posteli

Obsah:

V chudém a špinavém, laciném pavlačovém domě „Maison Vauquer“ se pod přísným, lakomým dohledem maloměšťácké majitelky sjíždí na prach průměrná třída nejnuznějších zkrachovanců u jednoho potrhaného stolu, od staré slečny Michonneauové, přes hrubého bodrého tajemného chlapíka Vautrina (s barvenou černou parukou trestance galejí), mladého studenta de Rastignaca, chudobnou mladinkou zapuzenou milou pannu (vyděděnou Victorine), a pro všemi absolutně posmívaného, chudého dědečka (přezdívaného fackovací panák nebo Otec Goriot).

Mladý student Evžen, opojen z velkého zjevení noblesního aristokratického večírku své vlivné milostivé bohaté dámy sestřenice (vikomtesy de Beauséant), odhalí při toulkách městem po hostinách u šlechticů absolutní trpkou spleť vztahů. Zjišťuje (od sestřenice prokrvené zkušenostmi z rozvrácené vysoké intriky ze slávy Paříže zhrzené a zlomené zrady vlastního soka k portugalské šlechtičně do ústraní kláštera) ohromující souvislost mezi tou zjevenou krásnou milostpánou šlechtičnou z bohatých plesu de Restaud, pro drahokamy posévající, a – špinavým mrzutým chudákem v jeho pavlači „otcem Goriotem“, starým obávaným „smradlavým starcem od myší na půdě“. Krásné paničky v obrovských palácích po svatbách absolutně zakázaly přístup zchudlého starého otce obchodníka a zapřely kvůli buržoazní vizitce (a vrací se pro prachy a pro peníze skrze zadní chodby u lístků směnky za dluh z vydržovaných cizoložných pasáků u milenců).

Sám Evžen Rastignac má volbu – Vautrin mu na pokoji cynicky s úšklebkem vzkazuje a kreslí chladnou matematiku – může buď hnusně s klidem vystudovat bídná práva s 1000 franky, nebo využít úchvatné dcerušky, zavraždit skrze nájemného duelistu z vojny ve městě nevlastního boháče chudé nevinné Victorine a oženit se za milion z jejího dědictví jako s prázdným pytlem a prchnout za obchody do sluneční Ameriky. Evžen je zděšen ďábelsky zlou, bezskrupulní mafiánskou pravdou cynismu (a odmítá ji po strašném hádání s citem hrůzy nad jedem zločinu, čímž následně policie napíchne zrádnou stařenu Micchoneovou, aby ho nadopovali v kávě uspávacím, práskli na galeje po odkrytí cejchu popravního trestance pod košilí) a nakonec se radši plně soustředí po bok otci Goriotovi na intriky dvoru, pomalu si najde přes něj vztah, zalíbení i čistou (záhy ale také poctivě milenecky zištnou hravou lásku) s bohatší zhrzenou ségrou baronesou – Delfínou Nucingenovou.

Jak se blíží vrchol hry o peníze dcer pro své prohrávající hazardní mladíky z drahého dostihového sportu šlechty, peníze hrozivě docházejí. Sestry Anastázie s Delfínou se hnusně porvou u otcova chudého smrtelného lože jak saně do krve navzájem a vyrvou starci i poslední kousky úspor k proplacení věřitelů z podvodných machinací do dlužních listů. Goriot po jejich odporném vyždímání praskne hněvem, je raněn strašlivou mrtvicí za živa na mozku, blouzní. Nikdo k němu na suterén nedorazí k prázdnému umírání, krom ubohého lékaře z učení Biachona a Rastignaca. Na poslední noc si rve z úděsu pro obří lásku ke zrádkyním vlasy („Dcery mé… miluji… peníze… za peníze přijedou… jsem jak pes“), proklíná a zalkne se. Nakonec obě prasečí vznešené bestie nedorazí a ani nepošlou ke hrobu rakev z vlastních zdrojů, a jen chabý a smutný zaplacený od osiřelého Evžena kříž na pařížském blátivém kopci hřbitova Père-Lachaise (na něj padne kapka).

Kniha padá strhujícím pohledem do konce mládí de Rastignaca, mladíka chladného po lekcích do dřeně zkažené metropole (jak pronesl hrůzně démon Vautrin). Rastignac pláče u prosté dřevěně zakopané hrobu otce, otáčí se na vršku hřbitova s ohromným zvráceným osudovým ziskem směrem dolů nad ohromující siluletou miliónu jiskřící hřištní osvětlené monstrózní kurvy jménem Paříž (zastoupené ve slávě světýlek domů Vandomu) se zatnutou chladnou a bezcitnou zbraní pěstí naštvanosti po otci křičí slova do temnot „A teď ty a já uvidíme – Teď je to jenom mezi námi dvěma!“ a jako první chladný cynický krok a symbol ztracených iluzí a dobytí pařížské slávy odejde z hrobu cynicky pojíst večeři na večeři s ubohou baronesou de Nucingen kamsi na večírek, aby udělal ze svého vztahu a mládí zbraň pro moc a vzkvetl skrze ně k milionům do politiky po svém (a tím se odřízl od poctivosti do dalších děl).

Jazykové prostředky:

Detail, hovorové (argot podsvětí - Vautrin) vs. extrémně vysoká patická řeč panství a vznešené slečny dcery.

Tropy a figury:

Metonymie (Paříž přirovnána neustále hrozivému ringu, stvůře v blátě požírající idealisty, oceán pařížského bláta apod.).