Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Řidič, který za války přišel o všechno, vypráví cizímu člověku svůj příběh; povídka o tom, že se dá žít dál i po naprosté ztrátě
Druhá světová válka, zajetí a útěk, ztráta rodiny, osiřelý chlapec, vyprávění cizímu člověku, obyčejný člověk v dějinách, síla vydržet, alkohol, adopce, nový začátek
Ruský venkov u přívozu, kde se vypravěč se šoférem setkají; ve vzpomínce fronta, německý zajatecký tábor, zbombardovaný Voroněž a Berlín
Rámec se odehrává na jaře roku 1946, vzpomínka pokrývá léta 1941–1945; povídka vyšla roku 1956
Rámcové vyprávění: náhodné setkání u řeky, uvnitř souvislá zpověď hlavní postavy, na konci návrat k rámci a rozloučení
epika
povídka (válečná próza)
Dvojí: rámec vypráví pocestný v ich-formě, vlastní příběh Andrej Sokolov, rovněž v ich-formě
Rámcová kompozice se zpovědí; vyprávění je věcné, bez patosu, hrůzy se sdělují klidným tónem řidiče, který si zvykl
Na jaře roku 1946 čeká pocestný u řeky na přívoz. Přisedne k němu vysoký muž s chlapcem a začne vyprávět.
Jmenuje se Andrej Sokolov. Před válkou byl řidič, měl ženu Irinu, syna Anatolije a dvě dcery. Žili obyčejně a byli spokojení.
Roku 1941 narukoval. Při loučení se ho žena držela a naříkala, jako by ho viděla naposled; on ji odstrčil a vyčítal jí to pak celý zbytek života.
Brzy padl do německého zajetí. Pochody, hlad, práce v kamenolomu a lágry. V jednom táboře ho udal spoluvězeň za nevhodnou poznámku a velitel Müller si ho zavolal, aby ho zastřelil. Nabídl mu před smrtí sklenici vodky na vítězství německých zbraní. Sokolov odmítl a napil se až za vlastní smrt – a odmítl přitom zakousnout. Müllera to natolik ohromilo, že ho pustil a dal mu bochník chleba a kus slaniny, o který se Sokolov v baráku rozdělil.
Nakonec uprchl. Ukradl auto i s německým důstojníkem a přejel k svým.
V nemocnici se dozvěděl, co se stalo doma. Do jejich domu ve Voroněži spadla bomba a jeho žena i obě dcery jsou mrtvé. Zůstal mu syn Anatolij, který se mezitím stal důstojníkem a vyznamenal se.
Otec se s ním chtěl v Berlíně setkat. Přijel právě včas, aby ho pohřbil – Anatolije zastřelil odstřelovač 9. května 1945, v den vítězství.
Po válce se Sokolov nevrátil domů, protože žádný neměl. Živil se jako řidič a pil. U jedné jídelny potkával špinavého chlapce, kterému válka vzala oba rodiče. Jednoho dne mu řekl, že je jeho otec. Chlapec mu skočil kolem krku.
Teď spolu jedou dál a hledají práci. Sokolov ukončí vyprávění, vezme chlapce za ruku a odejde. Pocestný za nimi hledí a nedokáže se zbavit myšlenky na to, co všechno člověk unese, aniž by přestal být člověkem.
Michail Šolochov (1905–1984), ruský prozaik, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1965). Pocházel z donské kozácké oblasti, kterou většina jeho díla zachycuje. Byl loajální k sovětskému režimu a zastával oficiální funkce; kolem autorství Tichého Donu se dodnes vedou spory. Osud člověka byl jednou z prvních poválečných próz, které směly mluvit o sovětských zajatcích jinak než jako o zrádcích.
Ruská literatura 20. století, socialistický realismus a poválečná próza. Povídka vyšla roku 1956, tedy krátce po Stalinově smrti a v době tání – teprve tehdy bylo možné psát o zajatcích s pochopením místo s podezřením. Patří k nejpřekládanějším ruským válečným textům.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.