Lion Feuchtwanger: Ošklivá vévodkyně - rozbor díla

Téma:

Tragédie ženy, která vládne mocí a intelektem, ale je vyloučena ze štěstí kvůli svému vzhledu; konflikt mezi vnitřní hodnotou a vnějším zdáním.

Motivy:

ošklivost vs. krása
politická moc a intriky
osamělost panovníka
zrada a manipulace
střet Wittelsbachů, Lucemburků a Habsburků
Tyrolsko

Prostor děje:

Tyrolsko (hrad Tirol, Merano), Evropa 14. století.

Čas děje:

1. polovina 14. století (život Markéty Pyskaté).

Kompozice:

Chronologická, rozdělená do knih podle etap Markétina života.

Literární druh:

Epika

Literární žánr:

Historický román (psychologický)

Postavy:

Markéta Pyskatá (Maultasch) – Vévodkyně tyrolská; extrémně ošklivá (opičí vzhled), ale vysoce inteligentní, vzdělaná a schopná vladařka; celý život touží po lásce a uznání své ženskosti, ale naráží jen na odpor nebo vypočítavost; je tragickou hrdinkou.
Anežka z Flavonu – Markétina rivalka; krásná, ale hloupá a povrchní; lid ji miluje pro její vzhled; je symbolem nespravedlnosti světa, který upřednostňuje prázdnou krásu.
Jan Lucemburský – První manžel Markéty; mladší, krásný, ale hloupý a neschopný; Markétu nenávidí.
Ludvík Braniborský – Druhý manžel; pragmatický, schopný, ale Markétu nemiluje, jde mu o moc.
Chrám (Chrém) – Židovský rádce; věrný Markétě, sdílí s ní osud outsidera.

Vypravěč:

Er-forma (vševědoucí, objektivní, ale soucitný).

Vyprávěcí způsoby:

Vyprávěcí (politické dějiny), Psychologický (Markétino vnitřní utrpení), Popisný.

Typy promluv:

Dialogy – Politická vyjednávání, osobní konfrontace.
Vnitřní monology – Markétina bolest nad vlastním vzhledem.

Obsah:

Román vypráví životní příběh Markéty, dědičky Tyrolska, která vešla do dějin s přívlastkem Maultasch (Pyskatá/Hubatá). Už od dětství je Markéta konfrontována se svou ošklivostí, která je v ostrém kontrastu s její bystrostí a politickým talentem.

V útlém věku je provdána za Jana Lucemburského (bratra Karla IV.). Jan je k ní chladný a štítí se jí. Markéta se snaží vládnout moudře, rozvíjet zemi a ekonomiku (s pomocí židovských rádců), ale naráží na nepochopení lidu, který miluje její krásnou, ale prázdnou rivalku Anežku z Flavonu. Anežka Markétě neustále přebírá milence a ponižuje ji.

Markéta se Jana zbaví (zapudí ho) a vdá se za Ludvíka Braniborského (syna císaře Ludvíka Bavora). I toto manželství je politické. Markéta doufá v lásku, ale Ludvík ji bere jen jako prostředek k moci. Přesto spolu mají děti.

Osud Markétu dál stíhá. Její děti umírají (syn Meinhard je otráven). Markéta se nakonec pomstí své rivalce Anežce – nechá ji otrávit (nebo popravit za zradu, v románu je to vykresleno jako akt zoufalé moci). Lid ji za to nenávidí ještě víc a nazývá ji čarodějnicí.

V závěru života, osamělá a bez dědiců, Markéta předává Tyrolsko Habsburkům (Rudolfu IV.), čímž obchází Lucemburky i Wittelsbachy. Vzdává se moci, která jí nepřinesla štěstí, a dožívá v ústraní. Román končí melancholickým smířením – Markéta pochopí, že dějiny si ji budou pamatovat jako ošklivou, ale ona sama ví, že byla především hluboce nešťastnou ženou.

Jazykové prostředky:

Historická věrnost – Feuchtwanger pečlivě studoval prameny.
Kontrast – Neustálé stavění Markéty (ošklivá, chytrá) proti Anežce (krásná, hloupá).
Symbolika – Pyskatá (přezdívka jako cejch).

Tropy a figury:

Antiteze – Krása vs. Ošklivost.
Ironie osudu – Markéta dělá pro zemi vše, ale lid ji nenávidí; Anežka nedělá nic, a je milována.

Lion Feuchtwanger

Lion Feuchtwanger (1884–1958). Německý židovský spisovatel. Mistr historického románu, ve kterých často zrcadlil současné problémy (nástup nacismu, antisemitismus, psychologie moci). 'Ošklivá vévodkyně' (1923) je jedním z jeho raných úspěchů.

Další autorova díla:

Žid Süss
Lišky na vinici
Goya

Literární kontext:

Německá literatura 1. poloviny 20. století. Román demytizuje historickou postavu a polidšťuje ji.

Další rozbory:

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců

Jan Neruda: Povídky malostranské

Karel Čapek: R.U.R.

Romain Rolland: Petr a Lucie

William Shakespeare: Hamlet, kralevic dánský