Arnošt Lustig: Noc a naděje - rozbor díla

Téma:

Boj o zachování lidské důstojnosti, morálky a touhy po životě v nelidských podmínkách terezínského ghetta.

Motivy:

• holocaust (Terezín)
• lidská důstojnost
• morální volba (v mezní situaci)
• naděje vs. zoufalství
• hlad a strach
• dětství a dospívání (v lágru)
• touha po kráse (jako forma odporu)
• smrt a transporty

Prostor děje:

Židovské ghetto Terezín (bývalé vojenské město).

Čas děje:

Druhá světová válka (období existence terezínského ghetta, 1941–1945).

Kompozice:

Sbírka sedmi povídek, které jsou volně propojeny prostředím a atmosférou.

Literární druh:

Epika

Literární žánr:

Povídková sbírka (válečná próza, literatura holocaustu)

Postavy:

• (Postavy se v jednotlivých povídkách liší, nejde o jednotný příběh)
• Chlapec (v pov. 'Bílé břízy') – Mladý chlapec, který se snaží utéct z ghetta, inspirován bílými břízami za valy; představuje naivní touhu po svobodě.
• Perla ('Nemilovaná') – Mladá dívka, která v ghettu prostituuje za jídlo; je vnitřně zlomená, ale snaží se přežít; její 'láska' k dozorci je zoufalým aktem.
• Pan Poppr ('Kapsář') – Starý muž, který je přistižen při krádeži; jeho čin je zoufalou snahou o přežití.
• Postavy obecně – Nejsou to hrdinové, ale obyčejní lidé (děti, staří, mladí) postavení před extrémní morální volby; snaží se přežít, aniž by zcela ztratili lidskost.

Vypravěč:

Er-forma, často sledující vnitřní svět a psychologii jedné z postav.

Vyprávěcí způsoby:

Vyprávěcí, Popisný (drsné detaily života v ghettu), Úvahový (psychologická analýza postav).

Typy promluv:

• Pásmo vypravěče – Soustředěné na prožívání postavy.
• Vnitřní monology – Postavy reflektují svou situaci, vzpomínají na minulost.
• Strohé dialogy – Často úsečné, plné napětí a strachu.

Obsah:

‘Noc a naděje’ není román, ale soubor sedmi povídek, které se odehrávají v prostředí terezínského ghetta. Každá povídka se zaměřuje na jinou postavu a jiný aspekt života v tomto předpeklí.

Povídky nemají společný děj, ale spojuje je místo, atmosféra a téma – snaha o zachování lidskosti v mezní situaci. ‘Bílé břízy’ líčí naivní pokus mladého chlapce o útěk, inspirovaný pohledem na břízy za hradbami, který končí jeho zastřelením. ‘Nemilovaná’ je tragickým příběhem mladé dívky Perly, která se v ghettu prostituuje za jídlo a snaží se zoufale najít citový vztah. ‘Kapsář’ ukazuje starého muže, který je přistižen při krádeži kousku chleba.

Lustig neukazuje hrdiny v klasickém smyslu, ale obyčejné lidi – děti, starce, mladé dívky – kteří jsou donuceni k zoufalým činům. Zkoumá, kde je hranice morálky, když jde o přežití. Postavy bojují s hladem, strachem z transportů na východ a všudypřítomnou smrtí. Přesto v sobě i v tomto temném světě (Noc) hledají zbytky citu, krásy a víry v budoucnost (Naděje), i kdyby tato naděje byla jen iluzorní.

Jazykové prostředky:

• Lyrický jazyk – Autor používá poetický, metaforický jazyk, který ostře kontrastuje s hrůzným tématem.
• Kontrast – Mezi krásou (vzpomínky, sny, bílé břízy) a ošklivostí (špína, hlad, smrt).
• Psychologizace – Důraz na vnitřní pochody postav, ne na vnější akci.
• Střízlivost – Popis krutostí bez patosu a sentimentu, což zvyšuje dopad.
• Naturalistické detaily – Popisy hladu, nemocí, umírání.

Tropy a figury:

• Metafora – Terezín jako 'past' nebo 'čekárna na smrt'.
• Symbol – Naděje (jako světlo v noci, bílé břízy za valy).
• Oxymóron – 'Krutá naděje' (naděje, která jen prodlužuje utrpení).
• Kontrast – Titul 'Noc a naděje' vystihuje základní napětí knihy.

Arnošt Lustig

Arnošt Lustig (1926–2011) byl významný český spisovatel židovského původu. Za války prošel ghettem Terezín, koncentračními tábory Osvětim a Buchenwald. Podařilo se mu uprchnout z transportu smrti. Celé jeho dílo je monotematicky zaměřeno na holocaust, ale nepopisuje ho statisticky, nýbrž skrze psychologii a morální dilemata jednotlivce. Po roce 1968 emigroval do USA, kde přednášel literaturu. Jeho styl je typický lyrismem a hlubokým humanismem.

Další autorova díla:

• Dita Saxová
• Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
• Démanty noci
• Nemilovaná

Literární kontext:

Dílo (1957) patří do tzv. druhé vlny české válečné prózy (spolu s Ladislavem Fuksem). Tato vlna se objevila v 50. a 60. letech a na rozdíl od první vlny (zaměřené na akci a hrdinství) se soustředila na psychologii obětí, morální dilemata a existenciální rozměr utrpení. Lustig je klíčovým představitelem literatury holocaustu v Česku. 'Noc a naděje' je jeho rané dílo, které definovalo jeho specifický lyrický a zároveň drsný pohled na téma.

Další rozbory:

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců

Jan Neruda: Povídky malostranské

Karel Čapek: R.U.R.

Romain Rolland: Petr a Lucie

William Shakespeare: Hamlet, kralevic dánský