Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Spojení syrové drsné reality a mytické legendy o nezranitelném a nepolapitelném hrdinovi-zbojníkovi. Útlak a zbídačelost místního obyvatelstva na Podkarpatské Rusi, fatální osud zrady člověkem (kvůli majetku). Selská (nezkrocená) vášeň pro svobodu, přírodu a ženu v kontrastu s nelítostností státního a válečného stroje
Zbojník okrádající bohaté a milující (i obdarovávající) chudé, legenda a magická kletba/ochrana o nezranitelnosti, zrada vlastních přátel motivovaná chamtivostí (stříbro), osudová, obrovská, smyslná touha a fatální přírodní čistá láska mezi ním a Eržikou (poháněná z krve až za hrob), pronásledování (četnický hon)
Užhorod (Podkarpatská Rus), Koločava, hluboké tmavé karpatské lesy, osamocené poloniny
Období bezprostředně kolem konce 1. světové války (zhruba od 1917 na frontě, přes léta 1919–1921)
Klasická románová forma, ovšem s výrazným prolínáním reálné (vojenské, historické) linie a s rovinou plnou snů a mytických mýtů a vyprávění. Tvoří rámec příběhu posouvající se od vojska k přírodě
Epika
Baladický a sociální román
Er-forma (vyprávěč ovšem v díle kombinuje zprostředkování historické zprávy o drsných chudých židech i Rusech s mytizujícím odstupem – „říká se, že to a ono...“)
Zemitý realistický styl proložený pohádkovým, mýtickým jazykem v oblastech
Hlavní hrdina příběhu, Nikola, se svým kumpánem utíká ze špinavé první vojenské světové (rakousko-uherské) války v mrazivém roce (nechtějí dál snášet utrpení a cizí válku na frontě za mocnáře ve zničené krvi) do domovských karpatských, černých, hlubokých koločavských lesů na obživu zbojníka. Na začátku při prchání u narušené, záhadné prastaré bosorky v chatrči projde s upsanou duší čarodějnickým zažehnáním temné tekutiny („z krve a jedů“), které z něj ukuje magického člověka (nezranitelného železem u kulek všech zbraní). Musí prý být uškrcen či usmrcen holí od lidí ale u zbrani z četníků bude kouzelně unikavý; a skutečně. Z hrozivého zbojníka koločavských hor, z dálky drsných polonin se po úchvatných činech ukrádání hrabivých statkářů a krkavčích židovských místních pijavic v obchodních končinách, ze střílení a posměchu drtivého teroru v lesích na lovu pražských pošty (a při štědrosti v dělení peněz pro chudé a osamělé staré koločavské rodiny bídačů) rychle ustálí mytologická, lidovým obrovským respektem živená zbojnická úchvatná pověst na pomezí obávaného hrdiny a mýtu lesního Boha z hory.
Nikola v ohromné, do morku kostí zamilované osudové fyzické vášnivosti z lesů potají sestupuje k vesnici za jedinou krásou, chudobnou tmavookou Eržikou Dračovou. Vede s ní neuvěřitelný divoký živočišný láskyplný vnitřní vztah do hloubi mileneckého a zakázaného napětí (z lásky po sobě šílí). Svatbu prožijí ukryti o půlnoci s milosrdným opilým poctivým farářem na vsi. Uprostřed děje, se Eržika obětuje a (navzdory neustálému nátlaku vojáků se psem), v hluboké lásce ze srubu, chodí ve tmě na domluvené nebezpečné tajné značky plnit koš jídla pod hory (a dokonce i pohlcená ohněm, nebo zbitá žandáry při výslechu z radosti mlčky hrdě vydrží trýznění s dítětem v tělíčku zbojníkově u srdce do morku kosti).
Proti Nikolovým chlapským selským zvykům čistoty s přírodou za prachy, ze špatné touhy peněz v zradě přitvrzuje na divokosti a po krvi zlý, bezcitnější bratr Nikoly Šuhaje, Juraj (s nímž začnou četníci bezradně počítat vrásek na čele a po němž prahnou o moc víc oběti civilistů na popravách po hrdlech a po mrtvých, aby jej dopadli živé / mrtvé do pasti pro vynesení obrovských tisícovek stříbrných za hlavu pro obživu z bídné Rusi z odměny ministerstva v Praze za zločince a za hlavu zlého zběha z hor u strážmistra Svozila a policistů z četnické stanice, jenž ho u lesů honí po pastích s celým rotmistrovým štábem neúspěšně v zimě pod mraky nebo chudými boudy bez moci na nepolapitelném fantomovi).
Závěr románu nekončí slavně nebo statečným výstřelem – baladický epilog padne obrovským sociálním podrazem v bídě koločavských chudých hloupostí peněz u zrady nejbližších (neboť nikoliv kule v obklíčení přes vojáky). Tři kumpáni z Koločavy, chlapíci s Eržikou (údajní přátelé, co tajně Nikolu znali za třicet stříbrných zlaťáků v odměně o podlou odměnu za dopadení a z vnitřní bídy Rusi Derbak atd.) se vlísají jako nositelé masa ke hřejivému ohni nad zbojníkovu roklinu u strmé poloniny z vrchu do houštin pod smrky do úkrytu k ohni za setmění (ze stesku mu řeknou o dítěti) a s pomocí chladné zákeřnosti jej v momentě nevšímavosti oba v leže omráčí brutálně a ze zálohy na obličej roztříští a usekají sekrami s Jurajem a zabijí drsně na pasece, (vynechajíc tak kov, jen za užití zrazení a dřeva u kletby sekry nad Boha ve lži v hrůzné louži rudé krve a špinavé cizí slávy o mrzké prachy k poplatkům do banky s poctivou hlavou ze zrady z obyčejného selské srubu na Koločavě a ze chamtivosti padlých bratří v lhostejnosti po bídné chudobě s Eržikou osiřelou hrdě dole sama na úpatí a s dítětem se zničenou duší). Mrtvoly obou bratrů na závěr dovezou před ves, lid (stržen) a legenda pro potupu z četníků neuvěřitelně do mrtvol vystřílejí v pomstychtivém triumfu desítky kulek do očí, ale legenda Nikolovi nedovolí ze zrady zaniknout jako mýtus statečného koločavského lesního Boha za pravdu a obhajobu.
Ivan Olbracht (vlastním jménem Kamil Zeman, 1882–1952) patřil k nejvýznamnějším prozaikům české literatury ve 20. až 30. letech. Syn z literární buditelské rodiny a zapřisáhlý silně levicový bohém (a člen), který odjel ze zklamání v tehdejší republice mezi oběma válkami a působil několik těžkých, krásných let osaměle až u slovensko-ruských hvozdů Podkarpatské Rusi, do jejíchž chudých lidí, přírody i temných drsných historek obrovsky zamiloval z mýtů.
Literatura mezi světovými válkami, cca rok 1933. Kniha se stala neuvěřitelnou (těží z historického námětu u koločavského pravého kriminálníka z roty 1920). Následně z ní (z obří slávy v moderně) navazuje slavný a milovaný, obrovsky kultovní muzikál (od M. Štědroně z divadla provázku) pod názvem *Balada pro banditu*, ve kterém Donutil a paní Iva Bittová zazářila písněmi z mýtů (zabili zabili, atd.).
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.