Ničivý dopad totalitního systému na lidskou důstojnost a boj jedince o přežití v gulagu.
Sovětský svaz – pracovní tábor (gulag) na Sibiři.
Jeden den v zimě, pravděpodobně v lednu 1951 (období stalinismu).
Přísně chronologická, děj sleduje jeden jediný den od rána (budíček v 5 -00) do večera (večerka).
Epika
Novela (někdy označována jako 'táborová próza')
Er-forma, ale velmi blízká vnímání hlavní postavy (polopřímá řeč). Vypravěč popisuje události, ale i myšlenky a pocity Ivana Děnisoviče.
Vyprávěcí (popis průběhu dne), Popisný (detailní popisy prostředí tábora, práce, jídla, zimy), Úvahový (Šuchovovy myšlenky o životě, svobodě, spravedlnosti).
Novela popisuje jeden jediný, zdánlivě obyčejný den vězně Ivana Děnisoviče Šuchova v sibiřském pracovním táboře. Děj začíná brzy ráno, v pět hodin, drsným budíčkem. Šuchov se necítí dobře, má horečku a zvažuje, že se přihlásí na marodku. Nakonec se však rozhodne jít do práce, protože na marodce by mohl přijít o příděl jídla a ztratit přízeň.
Sledujeme Šuchova při všech táborových rituálech: ranní sčítání (apoštolka) v mrazu, skromná snídaně (řídká kaše), ponižující osobní prohlídky (filcování) a dlouhý pochod na pracoviště, kterým je stavba elektrárny uprostřed pusté stepi. Šuchov je členem party zedníků, kterou vede zkušený parťák Ťurin. Ten dokáže pro své muže zajistit alespoň trochu výhodnější práci (v závětří) a lepší příděly jídla.
Hlavní část dne tvoří popis těžké fyzické práce v krutém mrazu. Pro Šuchova je však poctivě odvedená práce zdrojem hrdosti a jediným smyslem absurdního života v táboře. Vidíme ho, jak si schovává zednickou lžíci (nejcennější majetek), jak si váží každého kousku chleba, který si ušetří. Během pracovní doby a krátké polední pauzy sledujeme i osudy ostatních vězňů – intelektuála Cézara, kterému Šuchov pomáhá, věřícího Aljošky, nebo zlomeného šakala Feťukova.
Večer se vězni vracejí do tábora. Opět je čeká sčítání, prohlídka a skromná večeře. Šuchovovi se podaří zašít (schovat) kousek pilky, kterou chce použít na výrobu nožíku, a úspěšně ji pronést kontrolou. Večer ještě prokáže službu Cézarovi (vystojí za něj frontu na balíček) a dostane za to trochu jídla navíc.
Den končí večerkou. Šuchov usíná a rekapituluje si uplynulý den. Přestože byl plný zimy, hladu a dřiny, považuje ho za šťastný: nedostal káry (korekci), práce se mu dařila, sehnal jídlo navíc a neprozradili mu pilku. Byl to skoro šťastný den. Z těch 3653 dnů, které mu v táboře zbývají (plus tři dny navíc kvůli přestupným rokům), byl tento jeden z těch lepších. V této prosté úvaze spočívá celá tragédie a absurdita gulagu.
Alexandr Solženicyn (1918–2008) byl ruský spisovatel, dramatik a historik, který se stal symbolem odporu proti sovětskému totalitnímu režimu. Sám strávil osm let v pracovních táborech (gulagu) a následně ve vyhnanství za kritiku Stalina v soukromém dopise. Jeho dílo 'Jeden den Ivana Děnisoviče' (1962) bylo přelomové, protože jako první oficiálně vydané dílo v SSSR otevřeně popisovalo realitu gulagů. Bylo vydáno s povolením Nikity Chruščova v období tání. Později byl Solženicyn za svá díla (zejména 'Souostroví Gulag') znovu pronásledován, zbaven občanství a vyhoštěn ze země. V roce 1970 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Do Ruska se vrátil až po pádu Sovětského svazu v roce 1994.
Dílo vyšlo v roce 1962, v období tzv. 'chruščovovského tání', kdy došlo k dočasnému uvolnění cenzury v Sovětském svazu. 'Jeden den Ivana Děnisoviče' byl literární senzací a politickou událostí, protože prolomil tabu tématu stalinských represí a gulagů. Novela je základním dílem 'táborové prózy' a patří do kontextu ruské literatury 20. století, která se vyrovnávala s totalitou. Solženicyn navazuje na tradici ruského realismu (Tolstoj, Dostojevskij) důrazem na detail, psychologii a morální otázky. Jeho strohý, dokumentární styl ovlivnil mnoho dalších autorů. Po nástupu Brežněva byla tato literatura opět zakázána a Solženicyn se stal disidentem.
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců