Max Frisch: Homo Faber - rozbor díla

Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.

Rychlá navigace:

Téma:

Technik, který věří jen na statistiku a náhodu, se zamiluje do dívky, jež se ukáže být jeho dcerou; román o člověku, který nechce vidět osud

Motivy:

Technik a jeho světonázor, náhoda proti osudu, incest, cesta lodí a letadlem, poušť Tamaulipas, Hanna a Sabeth, odmítnutí umění a citu, žaludeční nemoc, hadí uštknutí, pozdní prohlédnutí

Prostor děje:

Cesta napříč světem – letadlo nad Mexikem, mexická poušť, New York, zaoceánská loď, Paříž, Řím, Řecko a Athény; a nemocnice, kde vypravěč píše

Čas děje:

Rok 1957, několik měsíců; vzpomínkově roky 1933–1936 v Curychu. Román vyšel roku 1957

Kompozice:

Zápisky v ich-formě rozdělené do dvou částí – první psaná krátce po událostech, druhá v athénské nemocnici před operací. Vyprávění není chronologické a vypravěč sám sebe průběžně opravuje

Literární druh:

epika

Literární žánr:

román (psychologický, s antickými motivy)

Postavy:

Walter Faber – padesátiletý inženýr UNESCO; racionalista, který věří na techniku, statistiku a pravděpodobnost a odmítá pojmy jako osud nebo vina; vše, co ho potká, vysvětluje jako náhodu
Sabeth (Elisabeth) – dvacetiletá dívka, kterou potká na lodi do Evropy a zamiluje se do ní; ukáže se, že je jeho dcera
Hanna Landsbergová – žena, kterou Faber ve třicátých letech miloval a opustil těhotnou; Sabethina matka
Joachim – Faberův přítel z mládí, který si Hannu vzal; Faber ho v guatemalské džungli najde oběšeného
Herbert Hencke – Joachimův bratr, se kterým Faber do džungle jede

Vypravěč:

Ich-forma; vypravěč je zásadně nespolehlivý, protože všechno racionalizuje a odmítá připustit souvislosti, které jsou čtenáři zřejmé

Vyprávěcí způsoby:

Zápisky psané zpětně, nechronologicky; klíčem je rozpor mezi tím, co Faber popisuje, a tím, co si z toho čtenář domyslí

Typy promluv:

ich-forma zápisků – nosná
vnitřní monolog a racionalizace
dialog – úsečný, věcný
technický a statistický výklad vložený do vyprávění

Obsah:

Walter Faber je inženýr UNESCO, padesátník, který létá po světě instalovat technická zařízení. Věří na čísla, pravděpodobnost a techniku; osud, vinu ani předtuchy nepovažuje za nic než pověru.

Letadlo do Mexika nouzově přistane v poušti. Faber tam čtyři dny čeká a náhodou se seznámí s Herbertem Henckem, bratrem svého dávného přítele Joachima.

Vydá se s ním do guatemalské džungle na plantáž, kde Joachim pracuje. Najdou ho oběšeného.

Cestou zpět do Evropy pluje Faber lodí a potká dvacetiletou dívku s copem, které říkají Sabeth. Zamiluje se do ní, požádá ji o ruku a společně se vydají autem přes Francii a Itálii do Řecka.

Během cesty se dozvídá střípky o její matce – jmenuje se Hanna, žije v Athénách a Sabeth je jejím dítětem. Faber si spočítá data, dojde k závěru, že to nemůže sedět, a jede dál.

Hanna přitom byla žena, kterou ve třicátých letech v Curychu miloval a opustil ve chvíli, kdy mu řekla, že je těhotná. Domníval se, že šla na potrat.

V Řecku na pláži Sabeth uštkne had. Faber ji zvedne a ona přitom padne dozadu na kámen. Odveze ji do athénské nemocnice, kde se setká s Hannou.

Pravda vyjde najevo: Sabeth je jeho dcera. Sabeth krátce nato umírá – ne na uštknutí, ale na nerozpoznanou zlomeninu lebky.

Faber zůstává v Athénách. Jeho dosavadní život, postavený na tom, že všechno se dá vysvětlit náhodou, se hroutí. Onemocní rakovinou žaludku.

Druhá část knihy jsou zápisky psané v nemocnici před operací. Faber v nich poprvé přiznává, že chce žít a že celý život vlastně jen odmítal vidět, co se s ním děje. Poslední záznam končí uprostřed věty, těsně před tím, než ho odvezou na sál.

Jazykové prostředky:

věcný, technický jazyk bez emocí
statistické a inženýrské pojmy
krátké, úsečné věty a heslovité zápisy
opakování formulek o pravděpodobnosti
absence obraznosti jako charakterizační prostředek
antické narážky, kterých si vypravěč nevšímá

Tropy a figury:

ironie – hrdina odmítá osud a prožije antickou tragédii
paralela s Oidipem – muž, který nepozná vlastní dceru
symbol – technika jako obrana před tím, co se nedá spočítat
kontrast – Faberův jazyk statistiky proti tomu, co se mu doopravdy děje
předznamenání – hadí uštknutí, nemoc a poruchy strojů
nespolehlivý vypravěč jako hlavní prostředek

Max Frisch

Max Frisch (1911–1991), švýcarský prozaik a dramatik, původně vystudovaný architekt – proto se v jeho díle často objevuje technik a stavitel. Spolu s Friedrichem Dürrenmattem nejvýznamnější švýcarský autor 20. století. Homo Faber je jeho nejčtenější kniha a patří k nejzařazovanějším titulům německých škol.

Další autorova díla:

Stiller
Můj přítel Frankenstein (Mein Name sei Gantenbein)
Pan Biedermann a žháři
Andorra
Deníky

Literární kontext:

Švýcarská a německy psaná literatura 20. století. Titul znamená latinsky člověk tvůrce a odkazuje k představě člověka jako toho, kdo si svět vyrábí. Frisch ji staví proti antické představě osudu – a nechá svého technika prožít Oidipovský příběh, aniž by to připustil.

FAQ k maturitě

Co si mám z rozboru díla zapamatovat jako první?

Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.

Jak nejlépe mluvit o autorovi a literárním kontextu?

Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.

Jak tento rozbor propojit s další přípravou?

Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.