Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Učenec prodá duši ďáblu za vědění a moc; první velké literární zpracování faustovské látky a tragédie renesančního člověka, který chce překročit lidskou mez
Smlouva s ďáblem, touha po vědění, pýcha a hřích, renesanční titanismus, prodej duše, pokušení a marné pokání, magie, čas, který se krátí, peklo, zatracení
Wittenberg – Faustova pracovna; poté Řím, císařský dvůr, různá místa Evropy, kam ho Mefistofeles přenese
Šestnácté století; hra vznikla kolem roku 1589–1592, tiskem vyšla roku 1604
Pět dějství, mezi nimi vstupuje chór s výkladem. Vážné scény se střídají s komickými výstupy sluhů, které Faustovo jednání parodují
drama
tragédie (alžbětinská)
Drama nemá vypravěče; funkci výkladu plní chór, který uvádí a uzavírá děj a formuluje mravní ponaučení
Tragické dramatické jednání s alegorickými prvky převzatými ze středověkých moralit; vážná linie se prolíná s komickými výstupy
Doktor Faust ve Wittenbergu vystudoval filozofii, medicínu, právo i teologii a žádná ho neuspokojila. Rozhodne se pro magii, která podle něj jediná slibuje skutečnou moc.
Zaklíná a přivolá Mefistofela. Ten mu vysvětlí, že peklo není místo, ale stav – že ho nosí s sebou, protože zná nebe a je z něj vyloučen.
Faust nabídne smlouvu: dvacet čtyři let, ve kterých mu bude Mefistofeles sloužit, výměnou za duši. Podepíše ji vlastní krví. Když píše, krev mu tuhne a na ruce se objeví nápis Homo, fuge – Člověče, prchej.
Dobrý anděl ho vybízí k pokání, zlý anděl k setrvání. Tento zápas se opakuje po celou hru a Faust pokaždé zaváhá a pak pokračuje.
S tím, co získal, ale naloží uboze. Místo velkého vědění cestuje po Evropě, dělá kousky na papežském dvoře, baví císaře přeludy a tropí si žerty ze sedláků.
Sluha Wagner mezitím parodicky napodobuje pánovo čarování v komických výstupech, které Faustovo jednání shazují.
Ke konci lhůty přijde stařec a naposledy ho volá k pokání. Faust chvíli váhá, ale Mefistofeles mu pohrozí a on couvne.
Požádá o Helenu Trojskou. Pronese při tom slavné verše o tváři, která vypravila na moře tisíc lodí – a políbí přelud.
Poslední hodina je vrcholem hry. Faust počítá minuty, prosí čas, aby se zastavil, volá po jediné kapce Kristovy krve a chtěl by se rozplynout v atomy, jen aby unikl.
Odbije půlnoc. Ďáblové si ho odnesou. Chór to uzavře varováním, aby si nikdo nepřál víc, než je člověku dovoleno.
Christopher Marlowe (1564–1593), anglický dramatik a básník, Shakespearův vrstevník a předchůdce. Zdokonalil blankvers a vytvořil typ titánského hrdiny, který se vzpírá řádu. Zemřel ve dvaceti devíti letech při rvačce v hospodě za okolností, které dodnes nejsou objasněny.
Anglická renesance, alžbětinské drama. Marlowe zpracoval faustovskou látku jako první ve velkém literárním díle; navazuje na německou lidovou knihu o doktoru Faustovi. Na jeho hru později naváže Goethe – s tím zásadním rozdílem, že Goethův Faust je nakonec spasen, zatímco Marlowův je zatracen.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.