Samuel Beckett: Čekání na Godota - rozbor díla

Téma:

Absurdita lidské existence, marné čekání na smysl nebo spásu, neschopnost komunikace a plynutí času v kruhu.

Motivy:

• čekání
• nuda a opakování
• sebevražda (jako rozptýlení)
• boty a klobouky
• strom (jediná kulisa)
• pán a otrok (Pozzo a Lucky)
• nejistota

Prostor děje:

Neurčité místo na venkovské cestě, kde stojí jeden suchý strom.

Čas děje:

Neurčitý čas (dva dny, které se opakují).

Kompozice:

Absurdní drama o dvou dějstvích. Cyklická kompozice (konec je stejný jako začátek).

Literární druh:

Drama

Literární žánr:

Absurdní drama (tragikomedie)

Postavy:

• Vladimír (Didi) – Tulák; intelektuálnější, filozofuje, má problémy s močovým měchýřem; pamatuje si (trochu) minulost; snaží se udržet naději.
• Estragon (Gogo) – Tulák; přízemnější, řeší fyzické potřeby (boty ho tlačí, má hlad); zapomíná; chce odejít, ale Didi mu připomíná, že čekají na Godota.
• Pozzo – Pán; krutý, sebestředný, vede Luckyho na provaze; v 1. dějství bohatý a mocný, v 2. dějství slepý a bezmocný.
• Lucky – Otrok (nosič); nese Pozzovi kufry; nemluví, jen jednou myslí (dlouhý nesmyslný monolog); v 2. dějství němý.
• Chlapec – Posel pana Godota; na konci každého dějství oznámí, že Godot dnes nepřijde, ale zítra určitě ano.
• Godot – Nepřítomná postava; symbol naděje, Boha, smyslu, smrti? Nikdo neví, kdo to je, ani hrdinové ne.

Vypravěč:

Chybí.

Vyprávěcí způsoby:

Dialogy (často nesmyslné, opakující se), Monology (Lucky).

Typy promluv:

• Stichomytie – Rychlé střídání replik.
• Cirkusové prvky – Výměna klobouků, pády.
• Ticho – Časté pauzy.

Obsah:

1. dějství: Na cestě u stromu čekají dva tuláci, Vladimír a Estragon, na pana Godota. Nevědí, kdo to je, co jim chce, ani jestli přijde, ale věří, že jim změní osud. Aby zabili čas, povídají si o banalitách, hádají se, usmiřují, zouvají si boty. Uvažují o oběšení, ale nemají pevný provaz.

Přichází Pozzo, který vede na provaze Luckyho. Pozzo se chová k Luckymu jako k zvířeti. Lucky na povel zatančí a myslí (přednese zmatený filozofický monolog). Pak odejdou.

Přichází Chlapec a oznámí, že pan Godot dnes nepřijde, ale zítra určitě ano. Tuláci se rozhodnou odejít, ale nehnou se z místa.

2. dějství: Druhý den (nebo o rok později?). Strom má pár lístků. Tuláci opět čekají. Znovu přichází Pozzo a Lucky, ale Pozzo je slepý a Lucky němý. Pozzo si nepamatuje, že by je včera potkal (Nemučte mě tím časem!). Odejdou.

Opět přichází Chlapec (tvrdí, že je to jiný chlapec nebo si nepamatuje) a řekne totéž: Godot dnes nepřijde. Tuláci uvažují o sebevraždě, ale nemají provaz, jen pásek, který se přetrhne a Estragonovi spadnou kalhoty.

Rozhodnou se, že zítra přinesou lepší provaz a pokud Godot nepřijde, oběsí se. Hra končí slovy: Jdeme? Jdeme. (Ani se nehnou).

Hra nemá rozuzlení. Ukazuje, že lidský život je jen nekonečné čekání na něco, co nikdy nepřijde, vyplněné prázdnými rituály.

Jazykové prostředky:

• Opakování – Frází (Čekáme na Godota), gest.
• Banalita – Rozhovory o ničem (o mrkvi, o botách).
• Dekonstrukce jazyka – Jazyk přestává sloužit k dorozumění.

Tropy a figury:

• Symbol – Strom (v 1. dějství suchý, v 2. má pár lístků – plynutí času, naděje?).
• Metafora – Čekání jako metafora života.

Samuel Beckett

Samuel Beckett (1906–1989). Irský dramatik (píšící francouzsky a anglicky), nositel Nobelovy ceny. Zakladatel absurdního divadla.

Další autorova díla:

• Konec hry
• Šťastné dny
• Molloy

Literární kontext:

Absurdní drama (50. léta). Reakce na 2. světovou válku a existencialismus. Svět postrádá smysl.

Další rozbory:

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců

Jan Neruda: Povídky malostranské

Karel Čapek: R.U.R.

Romain Rolland: Petr a Lucie

William Shakespeare: Hamlet, kralevic dánský