Dante Alighieri: Božská komedie - rozbor díla

Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.

Rychlá navigace:

Téma:

Alegorická cesta lidské duše od zabloudění v hříchu přes očištění až ke spojení s božskou láskou a poznáním

Motivy:

Pouť a cesta, hřích a spravedlivý trest, láska (pozemská i božská), rozum jako průvodce (Vergilius), víra a milost (Beatrice), světlo a tma, číselná symbolika (číslo 3 a jeho násobky), politika a exil (Florencie)

Prostor děje:

Zásvětí – Peklo (devět kruhů), Očistec (hora se sedmi římsami) a Ráj (devět nebeských sfér a Empyreum)

Čas děje:

Dílo vzniklo přibližně v letech 1308–1320 v exilu; děj se odehrává o Velikonocích roku 1300, od Velkého pátku do Velikonočního pondělí

Kompozice:

Tři části (Peklo, Očistec, Ráj), z nichž každá má 33 zpěvů, plus jeden úvodní zpěv – celkem 100 zpěvů. Psáno v tercínách (terza rima) jedenáctislabičným veršem, s přísně symetrickou, číselně symbolickou strukturou (odkaz na Trojici)

Literární druh:

Epika (lyricko-epická veršovaná skladba)

Literární žánr:

Alegorická veršovaná skladba (epická báseň)

Postavy:

Dante-poutník – hlavní hrdina a vypravěč, autorovo alter-ego; na počátku ztracen v "temném lese", zpočátku bázlivý a zmatený, zvídavý, hluboce emotivní (opakovaně omdlévá či pláče nad osudy hříšníků), postupně mravně a duchovně dozrává.
Vergilius – římský básník (autor Aeneidy), Dantův průvodce Peklem a Očistcem; symbol lidského rozumu, antické moudrosti a poezie; moudrý, trpělivý a starostlivý, avšak jako pohan nesmí vstoupit do Ráje.
Beatrice – Dantova idealizovaná láska z mládí, která zemřela mladá; průvodkyně Rájem; symbol božské milosti, zjevené víry a teologie; krásná, přísná i laskavá zároveň.
Sv. Bernard z Clairvaux – poslední průvodce v závěrečných zpěvech Ráje, přimlouvá se u Panny Marie za Dantovo spatření Boha; symbol mystické kontemplace.
Postavy zásvětí (např. Francesca da Rimini, hrabě Ugolino, Cato Uticenský) – jednotlivé duše zatracených, kajících se i blažených, jejichž příběhy ilustrují morální řád vesmíru a boží spravedlnost.

Vypravěč:

Ich-forma – Dante jako básník-poutník vypráví vlastní vizionářskou cestu zásvětím, retrospektivně

Vyprávěcí způsoby:

Vyprávěcí (epické pásmo cesty), popisný (vizionářské a alegorické obrazy), úvahový (filozofické a teologické reflexe), dialogy s dušemi zemřelých

Typy promluv:

Pásmo vypravěče – Dante líčí své zážitky, pocity a myšlenky během cesty
Dialogy – rozhovory s Vergiliem, Beatricí a dušemi zemřelých
Invokace a apostrofy – oslovení Múz, čtenáře i Boha
Popisy vidění – rozsáhlé alegorické a symbolické obrazy zásvětí

Obsah:

Dante, básník a vypravěč zároveň, se v polovině svého života (v roce 1300, kdy mu bylo 35 let) ocitá ztracen v temném lese, kde mu hrozí tři dravá zvířata symbolizující lidské neřesti. Na pomoc mu přichází duch římského básníka Vergilia, kterého k němu poslala zesnulá Beatrice, Dantova mladická láska nyní pobývající v Ráji. Vergilius se stává jeho průvodcem a vede ho nejprve devíti kruhy Pekla, kde jsou podle závažnosti hříchu trestány duše zatracených – od těch, kdo podlehli vášním, přes násilníky až po zrádce v samotném středu země, kde je v ledu uvězněn Lucifer.

Po průchodu Peklem stoupají Dante s Vergiliem na horu Očistce, rozdělenou do sedmi teras odpovídajících sedmi hlavním hříchům. Zde duše, které zemřely v milosti, ale nestačily se zcela očistit, procházejí dobrovolným pokáním, aby mohly vystoupit až na vrchol hory, do pozemského ráje. Právě zde Vergilius, jako pohan neschopný vstoupit do křesťanského nebe, Danta opouští a jeho novou průvodkyní se stává Beatrice.

Beatrice provádí Danta devíti nebeskými sférami Ráje – od sféry Měsíce až po hvězdnou oblohu a Primum Mobile – kde se setkává s blaženými dušemi a je mu postupně odhalováno stále dokonalejší poznání božské pravdy. V posledních zpěvech se jeho průvodcem stává svatý Bernard z Clairvaux, který se přimlouvá u Panny Marie, aby Dantovi bylo dopřáno spatřit samotného Boha.

Na vrcholu cesty, v Empyreu, Dante spatřuje mystickou růži blažených duší a nakonec i vizi Nejsvětější Trojice, v níž se mu na okamžik zjeví tajemství spojení lidské a božské přirozenosti. Báseň končí Dantovým vyznáním, že jeho rozum již nestačí popsat, co spatřil, ale že jeho vůli a touhu nyní pohání táž síla, která hýbe sluncem i ostatními hvězdami – božská láska.

Jazykové prostředky:

Terza rima (tercíny) – originální veršová forma se schématem ABA BCB CDC…, kterou Dante pro toto dílo vytvořil.
Alegorie – celé dílo je alegorií cesty lidské duše k Bohu.
Symbolika čísel – číslo 3 a jeho násobky (Trojice), devět kruhů pekla, 33 zpěvů v každé části.
Italský lidový jazyk (volgare) místo latiny – Dante psal toskánským nářečím, čímž povýšil národní jazyk na jazyk literární.
Bohatá obraznost a epické komparace inspirované antickou tradicí (zejména Vergiliem).
Kontrast – světlo versus tma, výška versus hloubka, láska versus nenávist.

Tropy a figury:

Alegorie – celé zásvětí jako obraz lidské morálky a cesty ke spáse.
Symbol – světlo (božská milost), tma (hřích), hora Očistce (cesta k nápravě), nebeská růže (shromáždění blažených v Ráji).
Kontrapaso (contrapasso) – trest v pekle svou formou odpovídá povaze spáchaného hříchu (např. věštci mají hlavu otočenou dozadu).
Metafora – "temný les" jako metafora ztráty morálního směru na počátku díla.

Dante Alighieri

Dante Alighieri (1265–1321) byl florentský básník, filozof a politik, jedna z nejvýznamnějších postav evropské literatury. Jako dítě se zamiloval do Beatrice Portinariové, jejíž předčasná smrt roku 1290 ho hluboce poznamenala a stala se trvalou inspirací jeho tvorby – nejprve v raném díle Nový život, později jako postava průvodkyně v Božské komedii. Angažoval se ve florentské politice na straně tzv. bílých guelfů, a po jejich politické prohře byl roku 1302 odsouzen k vyhnanství a do rodného města se už nikdy nevrátil. Zbytek života strávil v exilu na dvorech severoitalských pánů, kde vytvořil svá vrcholná díla, a zemřel v Ravenně roku 1321. Tím, že Božskou komedii napsal toskánským nářečím místo tehdy obvyklé latiny, výrazně přispěl k ustavení italštiny jako plnohodnotného literárního jazyka, za což bývá označován za "otce italského jazyka".

Další autorova díla:

Nový život (La Vita Nuova)
Hostina (Il Convivio)
O rodném jazyce (De vulgari eloquentia)
Monarchie (De Monarchia)

Literární kontext:

Dílo vzniká na přelomu středověku a raného humanismu (počátek 14. století) a shrnuje středověký obraz světa – scholastickou teologii i antické dědictví, zosobněné postavou Vergilia. Zároveň předjímá renesanci důrazem na individuální lidský osud, psychologii poutníka a jeho vnitřní proměnu. Bývá označováno za vrchol středověké italské literatury a jedno z nejvýznamnějších děl světové literatury vůbec. Spolu s Petrarcou a Boccacciem je Dante řazen mezi tzv. "tre corone" (tři koruny) italské literatury 14. století. Volbou italského lidového jazyka namísto latiny položil základy italského spisovného jazyka a ovlivnil vývoj evropské poezie na staletí dopředu.

FAQ k maturitě

Co si mám z rozboru díla zapamatovat jako první?

Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.

Jak nejlépe mluvit o autorovi a literárním kontextu?

Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.

Jak tento rozbor propojit s další přípravou?

Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.